Proč jste svůj nový text poskytl právě Jihočechům?
Projevili zájem už dávno a režisér Martin Glaser měl velice jasnou a přesnou koncepci, jak hru dělat. Čili ideální stav. A když souhlasil i ředitel scény Jiří Šesták, že si v ní zahraje, nebylo co řešit. V oblastních divadlech se moc nevyznám, ale zdá se mi, že České Budějovice jsou na tom s repertoárem hodně dobře. Je to odvážná scéna.
Jezdíte do Budějovic sledovat, jak se představení vyvíjí?
Byl jsem tam jenom na zkouškách a pak na premiéře. Teď se podívám na představení na Nové scéně.
Objevil jste v Jihočeském divadle i další herce, které byste případně mohl obsadit i do filmu?
Znal jsem Jana Dvořáka, který nám zaskakoval v pražském představení Příběhů obyčejného šílenství. To je zajímavý typ. Moc semi zde líbil Zdeněk Kupka. A Teresa Branna, která se ve hře jen mihne, ale objevila se v jiných projektech.
Víte už, které další scény vaše Očištění chystají?
Zatím vím jen o divadle v Uherském Hradišti. Jedu tam právě na první čtenou zkoušku.
Z inscenace Očištění
A kdy se zase vrátíte k filmu?
Pokud myslíte vlastní námět, zdá se, že jsem konečně našel látku, se kterou strávím další dva tři roky – 1938 1/2, což je film o devadesátiletém papouškovi Edouarda Daladiera, který zná pozadí mnichovské dohody jinak než oficiální historie. A vypadá to, že na podzim budu spolu s Markem Najbrtem režírovat první původní seriál pro české HBO, místní verzi cyklu V odborné péči. Kupují na to licenci z Izraele.
