Vrátí se ještě za dva týdny, kdy vystoupí v Obecním domě, a pak se zase delší dobu neukáže. S manželem Klausem Schiesserem a dvěma dětmi totiž žije nedaleko německého Freiburgu.
Vždy jste se profilovala jako zpívající herečka, která bez divadla nemůže být, ale poslední dobou dáváte očividně přednost koncertům. Zanevřela jste snad na jeviště?
No, mám před sebou hned několik operních produkcí, například Příhody lišky Bystroušky v San Francisku nebo Pelléase a Mélisandu v Paříži, ale je pravda, že celkově dělám raději koncerty, protože ty jsou pro mne časově přijatelnější. Hlavně kvůli dětem. Theodor půjde do školy a není lehké zvládnout současně rodinný život a angažmá v divadle.
Nelitujete, že jste si rodinu pořídila?
Pořídila jsem si ji právě proto, že jsem poznala, jak může také fungovat vysněný svět božského umění, a že se proto nemohu upnout na jednu věc. Zvlášť když mám sklon říkat nahlas, co si myslím, a trvat na svém.
V té souvislosti se hodně psalo o dramatickém rozchodu s vaší švýcarskou manažerkou, která vás nutila k potratu. S novou agenturou jste spokojená?
Tenkrát jsem si řekla, že pokud se mám vzpamatovat, musím udělat tlustou čáru. Napřed jsem tápala, nakonec jsem našla vídeňskou agenturu, která sice nepatří mezi světové jedničky, ale je to parta mladých lidí, kteří mi vycházejí vstříc. Jen považte: přišla jsem tam v lednu 2001 a v květnu už jsem byla těhotná s Dorotheou. Řekla jsem si: Ták, děvče, dozpívala si! Ale oni se zachovali skvěle.
Nezamrzelo vás někdy, že jste začínala s kariérou ještě v jiné době, kdy nebylo tolik možností?
Já jsem naopak ráda, že nemusím začínat v téhle době, že už to mám všechno za sebou. Pravda, dnes můžete mnohem rychleji vyletět nahoru, ale také se rychleji padá. Vidím to kolem sebe.
V Praze jste před časem slavila velký úspěch s Carmen. Rýsuje se další spolupráce s Národním divadlem?
Nejsem moc zvyklá na provoz Národního divadla. Mně vyhovuje nazkoušet a odehrát určitý počet představení a třeba po roce tento postup zopakovat. Tady jsem běžně vstupovala do představení bez zkoušky, a když už jsem si ji vymohla, tak se stávalo, že kolegové se na ni nedostavili. Ale já napůl nic dělat nebudu.
Tahle filozofie v Čechách někdy způsobuje problémy. Cítíte se v Německu lépe?
Můj muž mi jednou řekl, že jsem se svou důkladností horší než všichni Němci dohromady.
V Čechách jste už léta veřejně známá osobnost, v Německu vás znají vlastně jen lidé z branže. Neusilujete o zviditelnění i na tamní mediální scéně?
Vůbec ne! Já jsem ráda, že mě tam širší veřejnost nezná. Pro naši vesnici jsem "nějaká zpěvačka", co se přistěhovala. Ale je fakt, že náš soused, který vždycky spustil traktor, když mě slyšel z okna zpívat, onehdy přinesl americké noviny, že tam o mně pochvalně píší! Od té doby přede mnou uctivě smekne klobouk.
Měla byste celou vesnici pozvat na koncert!
A také to udělám. Příští rok mám recitál v Basileji. Vyvěsím po vesnici plakáty a všichni pěkně pojedou, aby věděli, koho mezi sebou mají!
 |
 |
 Dagmar Pecková převzala v Praze zlatou desku Supraphonu. |
