Reakce zněly – Hezký nápad, ale je to pomalé; moc pomalé; strašlivě pomalé.
V čem tkví potíž? Určitě ne v moderátorech. Pár Michal Suchánek– Richard Genzer uplatňuje nadhled, vtip, pohotovost a věcně nevybíravý vztah k dětem, s nimiž rozhodně sladce nešišlají po vzoru Studia Kamarád. Jen občas nesdělí správnou odpověď, čímž ze hry zbude půlka.
Ani na straně školáků – s výjimkou jásavého oblečení podle diktátu módních žurnálů – se zásadní chyba nenajde.
Děti vystupují bezprostředně, se zdravým sebevědomím, třeba lehce pubertálně, ale zdaleka ne zakřiknutě jako vzorní šprti z první lavice. Mezi průvodci a páťáky to navíc mile jiskří; tak kdo kazí hru?
Dospělí soutěžící. Asi mají (do)poručeno, aby napětí vyhrocovali dlouhým váháním, nicméně coby neškolení "herci" docílí jen toho, že tak okatě přeháněnou hloupost jim nikdo nevěří – a čas se zbytečně táhne.
Hlavně je však škoda, že děti pouze radí: kdyby hrály "natvrdo" samy za sebe proti dospělým, to by byl boj! Jenže asi ani televize si netroufne kazit děti bitvou o mrzké peníze.
