"Je to obrovská výzva, předloha Lea Rostena totiž skutečně dramatický potenciál nemá. Režisér Miroslav Hanuš to vyřešil tak, že domyslel životní osudy žáků oné večerní jazykové školy."
A ty jsou barvité – vždyť studenty jsou většinou postarší emigranti z Evropy, kteří chtějí uspět v Americe, současně se jim stýská po starém domově a navíc – v jejich původních vlastech zuří druhá světová válka. Alespoň tedy v inscenaci divadla ABC, kde válečný rámec dodává na větší dramatičnosti.
"Kniha samotná vyšla na několik pokračování. První díl v třicátých letech, následně ji do češtiny převedl Pavel Eisner," popisuje historii vzniku díla dramaturg inscenace Jiří Janků. Druhý díl vyšel v letech padesátých a samostatně přeložen nebyl.
KDO JE HYMAN KAPLAN
|
"Rostenův nakladatel pak chtěl oba díly spojit do jediného svazku, autor si vymínil ještě jednu revizi a rukopis nakonec odevzdal zcela přepsaný o třináct let později. Toto upravené vydání pak přeložil Antonín Přidal jako Pan Kaplan má třídu rád," dodává Janků.
Lipský se vrátil k pozounu
Inscenátoři váhali právě mezi Přidalovým a Eisnerovým překladem, oba totiž považují za geniální. Nakonec se přiklonili ke staršímu Eisnerovi, právě pro určitý duch "starosvětskosti".
Retronáladu v sobě nese i hudební doprovod inscenace, kterou Janků označuje za typický muzikál pro činoherce. "Nemáme žádnou zvláštní kapelu, jen harmonikáře a saxofonistu. Zbytek nástrojů ovládli sami herci, a to báječně," líčí Janků. Někteří z nich své vědomosti oprášili po letech: rekord drží Lubomír Lipský, jenž v dobách svého mládí v Pelhřimově hrával na pozoun a k nástroji se vrátil po padesáti letech.
Co se ztratilo v překladu
Písničky, které zazní, jsou lidovky z domovin přistěhovalců, polská, ruská či portugalská, dojde také na klezmer, americké tradicionály a gospel.
Utvořit z herců orchestr nebylo tak složité jako naučit je mluvit. V originále účastníci jazykového kurzu pochopitelně komolí angličtinu, každý v duchu své mateřštiny. Český překlad je tedy především interpretací, jenže... "Když něčemu v knížce nerozumíte, přečtete si to znova, klidně i několikrát za sebou. Na jevišti musí být okamžitě srozumitelná každá replika," připomíná dramaturg.
Ale i když herci a spolu s nimi diváci zvládnou legrační gramatickou stavbu a patlavost, nastává další komplikace. Anglicky mluví miliony cizinců, takže rodilý mluvčí bezpečně rozeznává řadu přízvuků, frázování, výslovností a typických chyb. Nikoli tak v češtině.
"Třeba řeč kontaminovanou portugalštinou jsme původně stylizovali jako šišlavou, jenže pak jsme si uvědomili, že nám splývá s polštinou," popisuje některé z lapálií Jiří Janků.
ObsazeníPana Kaplana si zahraje Oldřich Vízner, profesora angličtiny Jaroslav Vlach. Ostatní studenty ztvární například Jitka Smutná, Martin Písařík, Věra Nerušilová či Hanuš Bor. |