Každý pamětník rozkvětu českého rocku - či přesněji beatu, jak se tehdy říkalo - si dobře vzpomíná, že posluchačský zájem byl kolem let 1967 - 68 rozdělen na dva takřka nesmiřitelné tábory: fanoušky The Matadors a fanoušky Olympiku. Zatímco kapela kolem Petra Jandy a Pavla Chrastiny se ubírala po melodičtější a hravější linii, odvozené od Beatles, The Matadors byli považováni za místní "tvrďáky", kapelu, vycházející z britského a amerického rhythm´n´blues. Tedy, s nadsázkou, za "české Rolling Stones".
Takzvaná "klasická" sestava The Matadors sice neměla dlouhého trvání, stihla toho ale na svou dobu mnoho: vydala jedno čtyřpísňové EP, jeden singl a zejména dlouhohrající desku, která patří mezi nejvýznamnější "stopy" na cestě českého rocku k emancipaci.
Všechny tyto nahrávky, dohromady osmnáct písní, najdeme na dotyčném CD v nových a opravdu velmi dobře hrajících zvukových úpravách, pod nimiž je podepsán Vladimír Papež ze studia Svengali. Podařilo se mu zachovat klasický "vintage sound" a přitom kapelu představit v novém, dosud neslyšeném zvukovém spektru.
Můžeme si zde připomenout největší hity kapely, z nichž naprostá většina je nazpívána anglicky (nahrávání prvního a zároveň posledního alba se naštěstí strefilo do období "Pražského jara", později by už zřejmě taková "drzost" neprošla), výjimkou je singl z roku 1967, na němž je původní písnička Zlatej důl, kterou kapela interpretovala v anglické verzi Hate Everything Except Of Hattered.
Kromě dalších vlastních písní, které se dostaly do povědomí tehdejších posluchačů (Get Down From The Tree, I Feel So Lonely, I Must Hope) byly ozdobami repertoáru i mnohé písně převzaté, mezi nimiž září zejména krásná verze Dylanovy It´s All Over Now, Baby Blue a syrová bluesovka You´ll Be Mine z repertoáru chicagského zpěváka Howlin´ Wolfa, jehož hrdelní chraplák ostatně frontman The Matadors zdařile napodobuje.
Právě Viktor Sodoma je jednou ze dvou nejpodstatnějších osobností tohoto vzpomínkového alba (čímž nemá být podíl varhaníka Jana F. Obermayera, baskytaristy Otty Bezloji a bubeníka Tonyho Blacka nikterak snižován) a posluchače nemůže nenapadnout, jaká je škoda, že se během své "post-matadorské" kariéry rockové hudbě prakticky zcela vyhýbal.
Druhou významnou osobností je samozřejmě kytarista radim Hladík, pro kterého byli The Matadors vlastně prvním výrazným zviditelněním. Jejich nahrávky zbrázdil na svou dobu skutečně velmi syrovou hrou za bohatého využití zkreslených zvuků, které zásadně přispěly k onomu zmíněnému postu The Matadors coby místních beatových "ostrých hochů".
K základnímu materiálu dobových nahrávek je "přilepen" čtyřpísňový bonus, zaznamenaný při dočasném reunionu Matadors v roce 2007 v pražském Lucerna Music Baru. I když význam koncertu a jeho nahrávky byl skutečně především vzpomínkový, potenciál, který kooperace kapely určitě nevytěžila zdaleka do dna, je kdesi v pozadí slyšet i odtud.
