RECENZE Po přečtení spalte: Oscaroví Coenové udělali z Pitta krále komiků

V komedii o amatérských špionech Po přečtení spalte přinášejí bratři Coenovi spolehlivou zábavu v podání prvoligových hvězd.

Novinka bratrů Ethana a Joela Coenových Po přečtení spalte není rozhodně jejich nejlepším filmem. Ale přesto má pořád bohatě na to, aby se zařadila k vrcholu současné nabídky kin a probouzela výbuchy smíchu.

Po přečtení spalte

70 %

USA, 2008, 96 min.

režie Joel a Ethan Coenovi,

hrají George Clooney, John Malkovich, Tilda Swintonová, Frances McDormandová, Brad Pitt,

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.0

Z mrazivosti loňského oscarového thrilleru Tahle země není pro starý či slavného Farga si vzala polévkovou lžíci černé tresti a zahustila jí perlivost vlídných komedií Lupiči paní domácí nebo Nesnesitelná krutost. Výsledkem je chytrá zábava, v níž bratrský tandem zůstává věrný svým dvorním hrdinům, obyčejným občánkům na šikmé ploše zločinu; nový motiv představuje špionáž.

Krev a vtip

Hned v úvodní třaskavé scéně dostane dlouholetý agent CIA alias John Malkovich výpověď a v alkoholické sebelítosti se rozhodne sepsat výbušné paměti. Rukopisu se shodou náhod zmocní bizarní párek zaměstnanců místní posilovny, posedlá zákaznice seznamky v podání Frances McDormandové a přitroublý sebezhlíživý svalovec, jehož se zjevnou chutí hraje Brad Pitt.

Ti dva zkusí exšpiona po kuchyňsku vydírat a když neuspějí, hledají kupce pro svůj tajný materiál u zmateného nepřítele: přímo na ruském velvyslanectví. Souběžně se odehrává románek agentovy ženy – Tildy Swintonové – se zbabělým donchuánem, což je pravá role pro George Clooneyho; ve finále se pak obě linie protnou čistě po coenovsku, s vtipnou krvavou pointou.

Film sice neuchvátí převratnou filmařinou, ale postačí mu dvě kolonky: skvěle napsáno, skvěle zahráno. Hollywoodské hvězdy si uvolněně přihrávají, jako by byly na prázdninách. Sledovat výraz Malkoviche je čirá radost od první minuty, kdy ho po vyhazovu doma dorazí manželka otázkou – Vyzvedl jsi sýry?

Kruh roztomilosti

Clooney jako operetní milovník okouzluje, ale taky drobí na koberec, bojí se alergie a kutilsky buduje groteskní křeslo pro erotické hrátky. McDormandová střídá na inzerát neskutečné „týpky“ od romantiky námluv po noční chrápaní a Pitt coby mladičký nadsamec s ptačím mozečkem se v rukou Coenových stává nečekaným králem filmu; ba králem komiků, když v helmě na kole vyjíždí na vyděračskou misi nebo na „sledovačku“ a pak sladce fňuká – On mě praštil!

Nemluvě už o skvostné návštěvě amatérských Bondů na ruské ambasádě, kde jednají s kulturním atašé pod Putinovým obrazem na stěně.

Coenovi zkrátka drží styl, i když za vtip platí přemírou dialogů a své diletantské kriminálníky zapletené do vysoké hry tentokrát pozorují s úsměvem o něco lehčím. Nicméně ani cynismus nechybí; nad hemžením zaskočených pěšáků s kudlou či sekerou totiž tiše žasnou profesionálové z vedení tajných služeb. Netuší vůbec, oč jde, ale na jejich otrlosti to nic nezmění.

Když si člověk utře poslední slzy smíchu, přizná si možná, že se krimikomedie Coenových točí tak trochu v kruhu. Ale stále je to kruh únosné, neboť inteligentní roztomilosti.