"Jednou jsme se vraceli z jedné reprízy naší inscenace Mužů v offsidu v mladoboleslavském divadle velmi potěšeni, jak to představení pořád hezky šlape, a takto načechráni jsme si říkali, že bychom na to měli nějak navázat," vzpomíná Ondřej Havelka. "A protože jsme se opět chtěli vrátit k naší milované první republice, přemýšleli jsme, který žánr populární hudby té doby by měl tentokrát dominovat."
A protože už si Havelka s Vačkářem vyzkoušeli v předchozích inscenacích různé typy meziválečné hudby, v Mužích v offsidu žižkovský pouliční folklor a pokleslé operetky, zatímco Saturnina doprovázel taneční swing, pátrali po dalším hudebním stylu, typickém pro tehdejší dobu.
"Tehdy jsem dostal nápad, že bychom mohli zkusit žánr, který jsem dosud příliš neprobádal, to jest české trampské a kovbojské písně dvacátých a třicátých let," říká Havelka. "Tak jsme začali hledat námět, ale moc se toho nedělo. Po nějakém čase jsme to s Martinem Vačkářem zase probírali a já jsem plácnul: Co kdyby se to jmenovalo Zločin v Posázavském pacifiku, to by mohlo táhnout, zkus k tomu vymyslet nějaký děj."
Směr tedy byl jasně dán tím, že se odrazil od hudebního stylu. Ondřej Havelka jako ztělesnění gentlemana a elegána si nicméně k trampingu jako takovému zachovává zdrženlivý odstup: "Klepat kosu ve spacáku a ještě k tomu jej sdílet s mravenci, to není nic pro mě," přiznává.
Přitom ale není ani vášnivým fanouškem hudby, která toto "klepání kosy" v Česku doprovází. "Já vlastně české country a takový ten současný trampský folk vůbec nemám rád. Nicméně prvorepublikové trampské a kovbojské písničky jsou jiné, krásně naivní, dobový kolorit textů je půvabný, hudebně jsou často ovlivněné swingem."
"Od začátku jsem věděl, že tam budou dva zásadní kousky, které miluju: Jedu nocí se svým koněm sám Jiřího Traxlera a Jednou snad se všechno změní Emana Fialy," říká Havelka k výběru hudby do představení. "Vyslechl jsem veliké množství původních nahrávek různých trampských part a znovu se ubezpečil o tom, co platí ve všech žánrech populární hudby jakékoli doby – pouze možná deset procent produkce jsou písně kvalitní, nápadité, zbytek je balast."
Děj příběhu popisuje divadlo dobovým slovníkem takto: "Úchvatný příběh o tom, kterak vyzývavě mladá slečna Luiza, dcera továrníka, skrze četná nebezpečenství až na vltavském parníku svého bujarého a rozjásaného štěstí dojde. Budeme trnouti a o sličnou hrdinku se obávati na pikovické dráze železniční, v opuštěném srubu osady Ontário, v obávaných peřejích řeky Sázavy i v neprostupných lesích plných divé zvěře. Poblíž je však neohrožený jinoch, ošlehaný větry oceánů, s vždy dobře nabroušeným tomahawkem v ruce..."
V inscenaci hrají a zpívají mimo jiné Bohumil Klepl, Ota Jirák, Anna Polívková, Jaroslava Kretschmerová, Martin Zbrožek, Petra Nakládalová či Vojtěch Havelka.
