Snímky z filmu najdete ve fotogalerii.
Buď režisér, který ke staré Dickensově předloze našel nový klíč, nebo režisér, jenž má dostatečně slavné jméno a volný čas. Roman Polanski.
Když svou volbu vysvětloval, tvrdil, že od muzikálové verze Oliver! z roku 1968 se vlastně žádný další přepis nezrodil. Není to pravda, dost lidí si dalo tu práci a vymýšlelo pro sirotka v londýnském podsvětí 19. století nápaditější kabát.
Vznikla verze animovaná, hraná variace v kulisách současného Toronta, čtyřdílná britská série označovaná za jeden z vůbec nejlepších pokusů či podoba, v níž zazářili Richard Dreyfuss a Elijah Wood.
Roman Polanski však ke vzkříšení Olivera Twista přispěl pouze svým jménem. Největší a vlastně jediné překvapení jeho snímku spočívá v tom, že se své pověstné schopnosti překvapovat tentokrát zcela vzdal. Vypráví pečlivě, přesně, oddaně, důkladně – více než dvě hodiny. A s každým dalším obrazem se zmenšuje naděje, že legendu provětrá.
Oliver Twist podle Polanského je nečekaně tradiční, od deště skrápějícího hemžení komparzu v barrandovských dekoracích vytvořených na způsob dobových ilustrací po měkké paprsky slunce ve chvílích, kdy hrdina kráčí ke svobodě nebo k šťastným koncům.
Scénář sice jisté prvky knihy vypustil, ale dětem, jež povinnou četbu nepěstují, může stále připadat rozvláčný – i proto, že tu nenajdou dvě hlavní opory dětských dobrodružství, lásku a vtip.
Na rozdíl od Toma Sawyera nemá Oliver Twist ani milovanou Becky, ani nevyvádí rošťárny. Humor sice k Dickensovi patří, jenomže jazykem i výrazem patří do jiných časů: zejména u dospělých rolí plodí herecké karikatury jak z Tylových báchorek či Krkonošských pohádek.
Figurkářské pitvoření má přitom lehce naučný sociální podtón: takhle, milí žáci, vypadá vypasený lump, co sirotky mučí hladem a chladem, takhle zpustlý zabiják a takhle Fagin – děda, který sice děti učí krást, ale svým způsobem je miluje a chrání. Fagina představuje Ben Kingsley, nad jehož vnější proměnou se pěje chvála. Herecky však předvádí studii mírně šišlavého Harpagona.
Nejlépe se Polanskému vede, když do kostýmní pohádky z podsvětí vpustí prvky thrilleru. Od mistra hororu jich měl Oliver Twist žádat víc, ale nakonec právě strašení mezi rakvemi, přízračná schůzka v mlze či honička na střechách připomenou, že Polanski své řemeslo pořád umí.
