Poprvé se na plátně viděli i Libor Kovář, Matouš Vrba, Jan Vlček a Jakub Šárka, herečtí nováčci v rolích "mániček", čili dlouhovlasých teenagerů ze 70. let.
Jiří Macháček hraje postavu, z níž se vyklube anonymní udavač, Václav Kopta zas na plátně nosí "esenbáckou" uniformu dobového policisty.
Nechali mu ji tvůrci na památku? "Nenechali, zaplaťpánbůh. Já na tu dobu nerad vzpomínám. Netušil jsem ani, jakého hajzla budu hrát. Původně mi ve scénáři připadal jako úsměvná figurka, ale když jsem teď na plátně viděl, jak v podchodu řežeme do mladých pendreky, bylo mi úzko," přiznává Kopta.
Instruktáž pro děti
Hrdina snímku Sněženky a machři zažil normalizaci jako školák, dokonce v téže pražské čtvrti jako spisovatel Petr Šabach, podle jehož knih a následně scénářů Petra Jarchovského vznikly už před Občanským průkazem filmy Jana Hřebejka Šakalí léto, Pelíšky či Pupendo.
Občanský průkaz však nemá na rozdíl od jiných retrokomedií či seriálů příchuť idyly. "Kluci už se poučili; pořád se jim vyčítal příliš laskavý pohled na minulost, takže přitvrdili – a vůbec to není na škodu. Vezmu na premiéru své děti, bude to pro ně vynikající instruktáž – lepší, než když se jim snažíte vyprávět vlastní vzpomínky," věří Kopta.
Také Trojan film točil s myšlenkou na své vlastní syny a hotový snímek pak na současných teenagerech testoval. "Reagují na některé věci jinak než nostalgici," vysvětluje, proč někde musel zvolit popisnější scény.
"Třeba předávání občanek znamenalo tehdy dobový fenomén, naprosto nesmyslný obřad, který dnešní mladí už nezažili. Já si přesně pamatuju, jak nám u toho slavnostně recitoval Alfréd Strejček," směje se padesátník Trojan, jehož předchozí snímek Želary byl nominován na Oscara.
Film oproti knize doznal změn. "Jarchovský k Šabachovi něco přidal a děj posunul od roku 1968 dál do normalizace. Jednak filmů o osmašedesátém je víc, jednak by už kvůli obrazům okupace přišel dráž, ale hlavně v 70. letech nastalo tříbení charakterů," líčí Trojan.
Včetně Boba Dylana
Ani si prý nemyslel, že se k téhle době někdy vrátí – než ho okouzlila tak trochu deníková skladba scénáře Občanského průkazu. Díky ní si prý začal vybavovat vlastní vzpomínky a zažitky. Jaká byla vlastně 70. léta Ondřeje Trojana?
"Já jsem byl taky mánička," prozrazuje režisér. "S kluky kolem Divadla Sklep jsme pěstovali spíše recesi, humor, kterému cenzoři nerozuměli, takže jsme tehdy měli menší trable než ti, kdo chtěli dělat bigbít. Ale znal jsem i osudy spolužáků, kterým v pět ráno převrátili byt naruby, protože jejich táta podepsal Chartu 77. Samozřejmě jsem tehdy zažil i hezké věci, s partou, první láskou, ale selanka to nebyla," vysvětlje Trojan, proč je jeho Občanský průkaz "hořkosladký."
Cestu k nynější generaci filmu usnadní kromě humoru i hudba – včetně světových legend. "Zatím jsme práva k užití zahraničních skladeb koupili jen pro Česko, Slovensko a festivaly. Pokud film prodáme ven, buď je musíme dokoupit, což jsou miliony, nebo muziku vyměnit. Ale o píseň Boba Dylana bych nerad přišel," říká Trojan.
