Také ze tří povídek filmu Amores perros si každý vybere tu svou, jejíž hrdinové jsou mu nejbližší. Také zde se osudy lidí kříží zprvu útržkovitě, teprve postupně v různých úhlech pohledu se vyjevuje, že zběsilá honička aut z prvé epizody vyústila v tragickou nehodu, jež svedla dohromady další aktéry filmu. Ale v popředí stojí jeden prvek zcela původní a vyznívající až neskutečně silně - psi jako hybatelé všech dějů, jejich svědci i oběti.
Hned v prvé epizodě mají psi roli krutě trpitelskou, z pohledu svých pragmatických "páníčků" až děsivě přezíravou a v téměř dokumentární věrnosti trýznivě syrovou. Vydělávají svým majitelům, životním ztracencům z chudé periferie, na živobytí v psích zápasech. Sází se na vítěze, krvavá těla poražených se bez sentimentu odtáhnou a jde se do dalšího kola; se stejnou bezvýchodností se odvíjí život dívky, kterou manžel týrá a jeho zamilovaný bratr tajně přemlouvá ke společnému útěku. I kdyby jim pes vydělal na nový začátek - cožpak se dá utéct před vlastním údělem, neurvalou tchyní, sexem bez soukromí, před dalším těhotenstvím a dalšími dluhy?
V té galerce marnosti, kde psi i milenci jsou předem odsouzeni k porážce, je tak úzko, že se člověk upne ke kratičkým prostřihům - předzvěstem druhé povídky. Ta slibuje lidi více civilizované, dobře situované a psíka hýčkaného v náruči krásné modelky, kvůli níž se její přítel právě rozvedl. Tady se přece nemůže nic zlého stát - ale... Hraje se variace na Bergmana, stupňovaná studie vztahu odvíjená od jedinečného nápadu. Modelce nehybné po úrazu spadne psík do díry v podlaze a nemůže zpět; jeho noční kníkání a cupitání v temném bludišti plném krys se stává rozbuškou groteskních hádek odcizující se dvojice. Teprve pozdní lítost se pokusí o záchranu zvířete a snad i lásky.
Ve středu závěrečné historky stojí bezdomovec, novodobý praotec Noe vždy oklopený smečkou psích nalezenců, které krmí hromadami sendvičů. Zvláštní spasitel býval profesorem, pak revolucionářem a kriminálníkem, nyní zabíjí za peníze. Desperát - a přitom sešlá, tudíž neviditelná figurka, součást koloritu ulice; tak ho lidé míjejí, zatímco on se snaží kradmo přiblížit ke své dceři...
Uhrančivá nálada a důmysl, s nímž tvůrci propojují nitky osudů, udržují navzdory délce filmu napětí i tajemství až do konce. Ale hlavně spoutávají dvěma toky emocí: vnímavým porozuměním pro lidské vášně a soucitem se psy, tak nesobecky oddanými, jak člověk být nedokáže. Vyhrocené obrazy rozdírají všechny smysly, až se chce radši odejít; ale právě to tenhle mistrný film nedovolí.
Hned v prvé epizodě mají psi roli krutě trpitelskou, z pohledu svých pragmatických "páníčků" až děsivě přezíravou a v téměř dokumentární věrnosti trýznivě syrovou. Vydělávají svým majitelům, životním ztracencům z chudé periferie, na živobytí v psích zápasech. Sází se na vítěze, krvavá těla poražených se bez sentimentu odtáhnou a jde se do dalšího kola; se stejnou bezvýchodností se odvíjí život dívky, kterou manžel týrá a jeho zamilovaný bratr tajně přemlouvá ke společnému útěku. I kdyby jim pes vydělal na nový začátek - cožpak se dá utéct před vlastním údělem, neurvalou tchyní, sexem bez soukromí, před dalším těhotenstvím a dalšími dluhy?
V té galerce marnosti, kde psi i milenci jsou předem odsouzeni k porážce, je tak úzko, že se člověk upne ke kratičkým prostřihům - předzvěstem druhé povídky. Ta slibuje lidi více civilizované, dobře situované a psíka hýčkaného v náruči krásné modelky, kvůli níž se její přítel právě rozvedl. Tady se přece nemůže nic zlého stát - ale... Hraje se variace na Bergmana, stupňovaná studie vztahu odvíjená od jedinečného nápadu. Modelce nehybné po úrazu spadne psík do díry v podlaze a nemůže zpět; jeho noční kníkání a cupitání v temném bludišti plném krys se stává rozbuškou groteskních hádek odcizující se dvojice. Teprve pozdní lítost se pokusí o záchranu zvířete a snad i lásky.
Ve středu závěrečné historky stojí bezdomovec, novodobý praotec Noe vždy oklopený smečkou psích nalezenců, které krmí hromadami sendvičů. Zvláštní spasitel býval profesorem, pak revolucionářem a kriminálníkem, nyní zabíjí za peníze. Desperát - a přitom sešlá, tudíž neviditelná figurka, součást koloritu ulice; tak ho lidé míjejí, zatímco on se snaží kradmo přiblížit ke své dceři...
Uhrančivá nálada a důmysl, s nímž tvůrci propojují nitky osudů, udržují navzdory délce filmu napětí i tajemství až do konce. Ale hlavně spoutávají dvěma toky emocí: vnímavým porozuměním pro lidské vášně a soucitem se psy, tak nesobecky oddanými, jak člověk být nedokáže. Vyhrocené obrazy rozdírají všechny smysly, až se chce radši odejít; ale právě to tenhle mistrný film nedovolí.
|
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
