Přes tragickou smrt svého zpěváka Michaela Hutchence v listopadu 1997 nepřestali existovat a vraceli se na pódia s příležitostnými hosty, mezi nimiž nechyběl ani známý soulový zpěvák Terence Trent D’Arby. Vloni získali nového zpěváka J. D. Fortuna.
Jedenatřicetiletý Kanaďan se stal doopravdy klíčovou postavou právě vydaného alba Switch, první desky INXS po osmi letech. Výsledek není nikterak ohromující, ale dobře demonstruje podobné situace, kdy své frontmany vyměnily formace jako Iron Maiden, Judas Priest nebo Sepultura.
Na jedné straně jsme rádi, že náš oblíbený soubor existuje a zní tak, jak to máme jako posluchači v oblibě, na druhé se obvykle objeví zklamání, že nový zpěvák nic přelomového nepřinesl. Pokud se kapela začne měnit, tak až na dalších albech.
INXS si nicméně uchovali zvláště v rychlých skladbách svůj typický švih, v němž se kříží prvky elektronicky znějící nové vlny a kytarového pop metalu, takže máme pocit, že od jejich prvních hitů z osmdesátých let se zkvalitnila jen nahrávací technika.
Díky dlouhé nahrávací pauze mohla kapela pracovat na nových skladbách, a proto je Switch silné především melodickými nápady.
V polovině devadesátých let by to bylo úspěšné album s nejméně pěti skladbami ve světových žebříčcích, ale doba se posunula a i generační vrstevníci INXS jako Bryan Adams nebo Bon Jovi ztrácejí kontakt s nejmladšími.
Zdá se, že ani nový zpěvák v tom INXS nepomůže. I když Fortune, jenž místy příliš tlačí na pilu, charizmatického Hutchence úplně nenahradil, říz a šťavnatý zvuk klasické poprockové kapely si přesto svůj okruh, složený především z pamětníků, najde. I je však možná napadne, že Switch obsahuje víc řemesla než duše.
