Zajda je barbar, hnusák, alkoholik, notorický děvkař, podivná zrůda, cynický egocentrik, proklatě sebejistý sukničkář, cokoli, co si je čtenář schopný představit pod pojmem chlípník. Svléká očima i boulí v rozkroku permanentně jakoukoli ženu, která se objeví v jeho zorném poli, dokonce i kamarádky své ženy na jejím pohřbu.
Jeho románová cesta obchodního cestujícího s kosmetikou je variací na Pulp Fiction i horory Stephena Kinga. Paralelou k ní jsou pak zprávy o řádění sexuálního násilníka, který by klidně mohl být jen o krapet horším Zajdovým bratrem.
Krutost, která má smysl
Přesto je tu jedna polehčující okolnost – to vše se děje nikoli jen tváří v tvář jeho neodvratitelnému konci, ale i před zraky jeho devítiletého syna – a na něj bere Zajda alespoň trochu ohledů. Na společné cestě, jež je variací na zasvěcovací rituály, ho otec učí, jak být ve střehu, jak "zaostřit na magora".
Caveův román má jisté paralely k podobně drsným příběhům amerického spisovatele Cormaca McCarthyho, ovšem k lidstvu je o něco milosrdnější – alespoň v tom, že Zajda junior dostává díky otcově smrti šanci změnit prokletí mužských v této rodině. Jakkoli je tahle vidina pro čtenáře lákavá, je až bolestně nepravděpodobná.
Zahraniční recenzenti knihy, která vyšla v originále na začátku září, se shodují v tom, že Smrt Zajdy Munroa je ve své krutosti i nesmírně vtipná. V kontextu prvního Caveova románu A uzřela oslice anděla určitě. Je psaná lehčím perem, s větším nadhledem, je lyričtější, a i když je otcovská láska hodně hybridní, je tu.
Apokalypsa je však stále přítomná. U Cavea jsou svědky lidských běsů i děti. Zvrácenost? Spíš realita. Kdo jiný by měl být naším svědomím a kdo jiný by měl dědit naše chyby? Cave se čte jedním dechem, má spád a sevřený styl. Je krutý, to ano, ale smysl ta krutost má. Aspoň v tom, že se nepřetvařuje.
Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa
Argo, Praha 2009, 298 korun, 238 stran.
Hodnocení MF DNES: 80 %
