"Květa Fialová si mě sama vybrala a já jsem ji zase chtěla poznat blíž," svěřuje režisérka.
Jedna z nejkrásnějších hereček naší historie se narodila na Slovensku; až na prahu války odešla s rodiči do Čech. "Mou první divadelní rolí byla princezna Pampeliška; ze starého kostýmu, který mi dali, jsem dostala svrab," vypráví.
Před kamerou stála poprvé před šedesáti lety a od té doby nastřádala více než stovku rolí – jak sama říká, hlavně "lehké ženy, kněžny a vražedkyně". K jejím nejslavnějším snímkům patří Fantom Morrisvillu, Partie krásného dragouna, Babička, Adéla ještě nevečeřela a z poslední doby Účastníci zájezdu, kde tančí nad mořem při vzpomínce na dávnou lásku.
Ostatně prý i mimo role žije Fialová v jiných časech. "Když mi volají a nabízejí mi internet či podobné věci, řeknu jim: O čem to mluvíte, tady je 19. století! – A mám klid."
V medailonku se herečka známá svým rezervovaným vztahem k mužům a k sexu zmíní otevřeně, byť úsporně, o svém dávném traumatu: coby patnáctiletou ji znásilnili ruští vojáci. "Jeden, druhý... Revolver mi drželi u hlavy. Tehdy tatínek poprvé plakal," líčí. Přesto vzápětí v buddhistické modlitebně prohlašuje, že "dobra je na světě víc, zlo je jen hlasitější".
Dokumentaristka neskrývá, že se snažila dostat pod povrch hereččiny osobnosti: "Mluví se o bezedném optimismu, jímž prý všechny nabíjí – chtěla jsem zjistit, co je na tom pravdy, a zkusit, aby doznala i občasné smutky." Ale herečka se ubránila, snad s výjimkou zpovědi věnované manželovi Pavlu Hášovi. Při natáčení dokumentu už byl těžce nemocný, nedávno zemřel.
Zemřel režisér Háša, manžel FialovéVe věku osmdesáti let zemřel televizní, filmový a divadelní režisér Pavel Háša. Manžela Květy Fialové, který získal řadu cen na domácích i zahraničních filmových a televizních festivalech, přemohla Alzheimerova choroba. |
Fialová s ním žila padesát let; ještě o rok víc strávila na scéně pražského Divadla ABC, kam ji přijímal Jan Werich a kde dodnes hostuje. Nikdy ji nenapadlo, že by mohla změnit působiště. Tam také potkala Miroslava Horníčka, do kterého, jak postupně prozradí, byla tajně zamilovaná.
V inscenacích zájezdových komedií Tři na lavičce a Víš přece, že neslyším, když teče voda se Fialová potkává s Petrem Nárožným. Herec o své kolegyni říká: "Kdyby jí zavolali z Užhorodu, že potřebují pokřtít žížalu, že je to bez honoráře a že mají na jízdenku jen do Košic, takže zbytek cesty musí dojet na trakaři, ona pojede." Nárožný také tvrdí, že zatímco ostatní lidé se nemocí bojí a vyhýbají se jim, Fialová "choroby vlídně vítá".
A podle herečky Nadi Konvalinkové charakterizuje Fialovou naprostá upřímnost. Nebere si prý servítky ani v situacích, kdy jiní své soudy milosrdně zaobalují. "To je výhoda stáří, taková svoboda bytí," usmívá se Fialová. "Nebojím se, řeknu, co si myslím a co říct chci."
Zvědavá i na smrt
Po dlouhém obcházení a oťukávání se režisérka nakonec zeptala herečky přímo, zda její pověstný optimismus není pouze maskou, za níž se před světem schovává. Ale Fialová se nenechala vyvést z míry: "Já vůbec nic nepředstírám. A nevadí mi ani smrt – jsem zvědavý turista."
Ačkoli po manželově smrti musela sama na čas do nemocnice, před kamerou spřádá velké plány. "Divadlo bych chtěla hrát ještě tak deset let, ale takových sto dvacet šest let věku bych brala taky. To už by mě jen vozili a ukazovali po poutích."
S jemným úsměvem dámy hovoří Fialová o všem: o své dceři, vnučce, zvířatech, o módě i čarodějnicích, ke kterým se veřejně hlásí. Nakonec režisérka soukromě uznala porážku.
"Zkoušela jsem nahlédnout pod její masku, ale Květa Fialová taková opravdu je. Naopak dostala ona mě – začala jsem věřit těm jejím čarám a už je zkouším taky," říká Činčerová před zítřejší poctou legendě.
