"O události nás muzeum informovalo v pondělí odpoledne, od té doby případ prošetřujeme a po zlodějích intenzivně pátráme," řekla iDNES.cz pražská policejní mluvčí Eva Kropáčová.
Největší krádeže umění v Česku a v zahraničíČESKO: Ze sbírky Národní galerie ve Šternberském paláci se v roce 1991 ztratily čtyři obrazy od Pabla Picassa – Absint a Karta, Mandolína a sklenice pernodu, Stůl s pohárem a Přístav Tadaques. Tři obrazy byly nalezeny v červnu téhož roku, čtvrtý byl vystopován v Bavorsku a do galerie byl předán v listopadu 1991. ZAHRANIČÍ: "Žebříček" krádeží uměleckých děl vede zcizení 11 pláten slavných mistrů a vázy z bostonského Muzea Isabelly Gardnerové. Škoda z března roku 1990 se odhaduje na 300 milionů dolarů (nyní 6,3 miliardy korun). VEDE PICASSO: Ve výčtu loupeží století se nejčastěji objevuje jméno Pabla Picassa. V roce 2006 se jeho díla ztratila z Rio de Janeira, o rok později zmizel z Muzea umění v brazilském Sao Paulu jeho Portrét Suzanne Blochové. V květnu loňského roku pak z Muzea moderního umění města Paříže zmizelo pět děl, včetně obrazů od Pabla Picassa a Henriho Matisse. Škoda v tomto posledním případě se vyšplhala ke 100 milionům eur. |
Že fotografie ve stálé expozici chybí, zjistili pracovníci Uměleckoprůmyslového muzea v pondělí. Podle jejich názoru došlo ke krádeži v neděli večer, před uzavřením muzea. Pachatel fotografii podle jejich slov šikovně vyřízl.
"Jsme naprosto zdrceni. Je to nejvzácnější Drtikolův originál v majetku muzea i v dějinách české a světové fotografie. Když jsme Vlnu půjčovali na zahraniční výstavy, byla pojistná hodnota 50 tisíc eur, skutečná uměleckohistorická cena je prakticky nevyčíslitelná," řekla ředitelka muzea Helena Königsmarková deníku Právo, který o krádeži informoval.
Königsmarková se domnívá, že fotografii ukradli profesionální zloději, nejspíš na speciální zakázku. "Amatér to určitě nebyl. Máme v muzeu kamerový systém i fyzickou ostrahu. Zřejmě si zloději vyčíhli situaci, kdy už se muzeum skoro zavírá," dodala.
Drtikol: Lidstvo by bylo upřímnější, kdyby více chodilo nahé
Drtikol (1883–1961) patří v současnosti k nejznámějším světovým fotografům své generace. V letech 1910 až 1935 vlastnil v Praze proslulý ateliér, kde fotil i prezidenty Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše nebo skladatele Leoše Janáčka. Proslavily ho ale především akty v geometrických dekoracích. Uznání se mu dostalo již za jeho života, jeho dílo připomínají desítky publikací, vydaných nejen jako katalogy doprovázející výstavy.
V Příbrami, Drtikolově rodném městě, je otevřena stálá expozice, v níž tamní galerie pojmenovaná právě po fotografovi spolu Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze představuje výběr z autorova díla let 1901–1935 ve formě výstavních faksimilií. K vidění jsou portréty, akty, krajinné kompozice i film o Drtikolově životě a díle.
František Drtikol
"Při mé tvorbě opírám se o biblický výrok genese: Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Že ho nestvořil oblečeného, je jisté, neb člověk se rodí nahý. A proto dívám se na nahotu jako dílo Boží, jako na krásu samu, jako na nejmorálnější, nejsamozřejmější věc. A tvrdím, že by bylo lidstvo přirozenější, upřímnější a krásnější, kdyby více chodilo nahé," vysvětloval Drtikol, proč se na jeho snímcích tak často objevují akty.
