Podle statistik a grafů mezinárodní federace fonografického průmyslu IFPI Klus týden po vydání reálně ovládá pětašedesát procent tuzemského trhu s hudbou. Následující Supraphon s necelými jedenácti a mezinárodní Universal Music s devíti si v jeho stínu snad ani nemohou nárokovat běžné označení "major label", které se pro hlavní hráče trhu normálně užívá.
Až do téhle desky byl Klus vázaný smlouvou se Sony Music, kterému vzhledem ke své rostoucí popularitě solidně zvyšoval obrat. Když vydal předchozí desku Racek, byly několik týdnů po sobě všechny jeho desky na prvních místech hitparády. Od té doby však tuzemská pobočka Sony Music utlumila svoje aktivity natolik, až se zdá, že v podstatě zanikla.
O populárního písničkáře, který ve Slavících jednou "trumfl" i Karla Gotta, byl zřejmě u ostatních vydavatelů souboj, ale osvobozený Klus udělal asi to nejpragmatičtější, co ve své pozici mohl. Vydal si desku ve vlastní produkci a jako distribuční kanál využil sítě Bontonlandu.
I když to tak leckdy navenek nevypadá, na podobném principu funguje i řada dalších velkých jmen. Například kapela Kryštof svůj Inzerát v podstatě jen "licencuje" vydavatelství Universal, jedno procento trhu aktuálně ovládá Vypsaná fixa a půl procenta Michal Horáček a jeho Kudykam.
To je reálný důkaz toho, o čem se mluví už dlouho. Pokud v sobě mají obchodního ducha a dostatečnou fanouškovskou základnu, nemohou dnes u nás velkým jménům hudební vydavatelé nabídnout nic moc víc než sklady na cédéčka a distribuci do obchodů.
