"Ještě v pátek jsem s Petrem mluvil a předával jsem mu vstupenky na nedělní koncert Kiss. Byl plný energie. V příštích dnech se budu snažit jeho rodině pomoci, jak jen to půjde," vybavil si Lichtenberg poslední setkání se svým přítelem.

Přestože Blesku řekl, že se Muk patrně předávkoval léky, portálu iDNES.cz tuto informaci nechtěl potvrdit. "Nerad bych spekuloval, podrobnosti opravdu neznám," dodal.
"U pana Muka jsme zasahovali ráno před osmou hodinou. Naše posádky mu už nemohly pomoci. Příčinu úmrtí by měla objasnit soudní pitva," upřesnila mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová.
"Na místo jsme vyjížděli. K této nešťastné události se více vyjadřovat nebudeme," doplnila mluvčí pražské policie Eva Kropáčová. Policie odmítla upřesnit i to, zda smrt Petra Muka šetří.
Pětačtyřicetiletý Muk minulý týden vydal nové album s názvem V bludišti dnů. "Atmosféra mi připomněla dobu, kdy jsem začínal a pravidelně jsme hráli a zkoušeli. Naplnilo mě to úplně jiným a novým pocitem," řekl v rozhovoru pro MF DNES o natáčení (více ZDE).
Chtěl překročit svůj stínNa začátku 90. let patřil s kapelou Oceán k největším hudebním hvězdám v zemi, a to nehrála žádný líbivý pop, ale dumavý synth pop, byť vystavěný na poutavých melodiích. Byla to kultovní záležitost, stejně jako Depeche Mode a další novovlnné skupiny. Fanoušci, celí odění v černém, s kapelou ve velkém objížděli co nejvíc štací a Muk a spol. měli stále vyprodáno; vydali se dokonce na turné s Erasure. Byl hvězdou, přišel úspěch, v českých luzích u podobné kapely nevídaný, ale zároveň i půtky. Oceán skončil, Muk se zrealizoval v Shalomu odkazujícím na židovskou víru, která byla zpěvákovi vždy blízká, jenže se z ní nedalo těžit věčně. Muzikály, líbivý pop na sólových albech a deprese. To byl Petr Muk od poloviny 90. let. Kariéru udržoval deskami, na nichž stále vynikal jeho unikátní hlas, jeden z nejkrásnějších v tuzemském popu, ovšem nová hudba a texty jeho fanoušky z dob Oceánu a Shalomu už neoslovovaly. Když jsem s nim zkraje jeho sólové kariéry dělal rozhovor, byl plný optimismu. Z patnáctiminutového rozhovoru po telefonu se stala hodina a čtvrt, kterou mi věnoval ze své dovolené na Šumavě, kde byl i s dětmi. Věřil svému sólovému já i muzikálům, na něž se chystal. A v divadlech, třeba v Johance z Arku, byl opravdu skvělý. I tak se ale z hvězdného hudebního piedestalu dostal mezi řadové tuzemské celebrity omílané bulvárem. Rozvedl se, znovu oženil. Celou tu dobu trpěl depresemi, které léčil všelijak. Každý umělec touží být stále na vrcholu, překročit svůj stín. Lituji, že Mukova cesta skončila, protože jeho poslední deska V bludišti dnů je výtečná. Marek Dvořáček (iDNES.cz) |

Rodák z Českého Krumlova začal s hudbou už v pubertě, pohyboval se v oblasti punku a undergroundu, hrál například na baskytaru ve známém punkovém Duralu.
V roce 1985 spoluzaložil kapelu Oceán, která ve druhé polovině 80. a na začátku 90. let patřila k nejpopulárnějším českým skupinám.
Oceán byl ve své době nejvýznamnějším (a bezesporu také nejvíce invenčním) představitelem syntezátorového popu a jeho největší hity v čele s Ráchel tvořily "soundtrack doby".
Mezinárodním stvrzením kvalit kapely bylo její přizvání na britské turné s populárním duem Erasure v roli předkapely.
V roce 1992 založil projekt Shalom, který částečně kráčel v oceánských synthipopových stopách, byl ale romantičtější a ještě přístupnější širokému publiku, čemuž odpovídal ohlas jeho koncertů i výborné prodeje nahrávek.
V roce 1997 se Petr Muk vydal na sólovou dráhu, na které zaznamenával úspěchy v nejrůznějších anketách. Byl stříbrným Českým slavíkem 2002 a 2003, bronzovým za rok 2004.
Mukovi kolegové vzpomínají
|
Opakovaně končil druhý při udílení prestižních cen televizních diváků TýTý, po několik let za sebou v Top 3 hlasování členů Akademie populární hudby (Gramy, Anděl). Všechna jeho alba zaznamenávala zlaté, či dokonce platinové prodeje.

Kromě vlastních sólových hitů (Loď ke hvězdám, Neusínej, Tančíš sama, Ty a já nebo Něžné dotyky) proslul také řadou originálních coververzí. Už se Shalomem nahrál baladu Bon soir, mademoiselle Paris od skupiny Olympic, v pozdějších letech přezpíval mimo jiné Stín katedrál z repertoáru Václava Neckáře či Zrcadlo Karla Černocha.
Mukovy pěvecké kvality a herecké schopnosti často využívali i tvůrci muzikálů. Zahrál si Prince v Rusalce (s Bárou Basikovou), Raimonda v Johance z Arku (s Lucií Bílou) a nejnověji titulního Galilea v pražském divadle Kalich.
V poslední době spolupracoval Petr Muk s hudebníky ze skupiny Deep Decline, se kterými připravil aktuální a nadějně znějící album V bludišti dnů (recenze zde).
"Zpěvák už dlouho nenahrál tak poutavou, sugestivní desku, plnou energie, nápadů, melancholie i posmutnělé romantiky," uzavírá Vladimír Vlasák svou recenzi, která v MF DNES a na iDNES.cz shodou okolností vyšla v den zpěvákovy smrti.
Zrušená diskuse
Diskuse pod tímto článkem byla zrušena.