Nedávno jste vydala akustickou desku Ana Hina. Čemu se věnujete teď?
V podstatě jen objíždím koncerty. Měla jsem rozpracovaný nový elektronický projekt, ale musela jsem ho pozastavit, protože turné mě dost vyčerpává. Ale určitě se k němu vrátím.
Také váš koncert v Praze bude akustický. Vás přitom proslavilo hlavně kombinování world music a elektroniky v době největší slávy kapely Transglobal Underground. Proč ta změna?
Teď mám v programu hlavně skladby z desky Ana Hina a to není takový ten elektronický pop, co normálně dělám. S touhle hudbou také objíždím jiný druh klubů, kde si lidé mohou sednout a zaposlouchat se. I hudebníci na pódiu sedí, a to včetně mě. Neznamená to však, že bych se rozhodla natrvalo měnit směr. Prostě jen zkouším jiné věci s jinými talentovanými muzikanty.
Takže elektronika vás už trochu unavovala?
To ne. Prostě jsem nechtěla dělat pořád to samé. Můj agent mě navíc požádal, jestli bych nepřipravila nějaký akustický program, který by se hodil pro komornější festivaly, kde se hraje třeba víc jazz. A já s tím souhlasila.
NATACHA ATLAS - WHEN I CLOSE MY EYES
V Čechách jste hrála mnohokrát a s úspěchem, máte na to nějaké vzpomínky?
V Praze jsem se pokaždé dočkala vřelého přijetí, takže je příjemné se vracet. Ale situace v hudebním průmyslu se změnila. Za starých časů jsme jeli na turné autobusem a měli čas se zdržet, teď člověk jenom přijede na koncert a musí zmizet pryč. Z měst, kde hraji, nevidím nic.
Co se stalo, že se podmínky tak změnily?
To netuším. Na cokoliv, co má něco společného s hip hopem, je evidentně pořád peněz dost. Ale když dojde na world music, lidé za ni nechtějí platit. Je fakt tvrdé pořád pokračovat dál, ale jde to. Občas jsme rádi, když si na sebe turné vůbec vydělá.
Čím to, že lidé o world music ztrácejí zájem, vždyť to byl v devadesátých letech takový hit?
Ale oni vůbec neztrácejí zájem! Jenom za to nechtějí zaplatit! Peníze jdou na klasickou hudbu nebo hlavní proud a já netuším proč.
NATACHA ATLAS - IT´S A MAN´S MAN´S MAN´S WORLD
Vzpomenete si v téhle době někdy na svoje začátky s Transglobal Underground, když jste svým kombinováním různých světů vytvářeli nový zvuk?
Samozřejmě. Byla to fantastická atmosféra. Byla jsem teenager a prostředí hudebního průmyslu pro mě bylo nesmírně zajímavé. Seznámili jsme se tehdy přes nahrávací společnost, a když jsme spolu začali spolupracovat, sotva jsme se znali. Byli jsme hrozně mladí a dělali rychlá rozhodnutí. Prostě jsme se bavili. Připadali jsme si jako průkopníci něčeho nového a měli skvělé reakce. Pamatuji si ten pocit extáze na pódiu, když se povedl koncert a propojení s lidmi. Přišlo mi to všechno hrozně smysluplné.
Proč jste se vůbec rozhodla kapelu opustit a vydat se na sólovou dráhu?
To nebylo ani tak moje rozhodnutí, oni mě do toho spíš natlačili, že to bude dobré pro moji kariéru. Ale samozřejmě společně s Transglobal Underground dál spolupracuji.
TRANSGLOBAL UNDERGROUND A NATACHA ATLAS
(Festival Sziget 2008)
Nezachtělo se vám někdy udělat comeback ve staré sestavě?
Ale my si spolu občas zahrajeme. Teď jsme měli společný koncert v Budapešti na festivalu Sziget. A to bylo opravdu něco. Hráli s námi i lidé z mé elektronické kapely. Úplně mi to připomnělo to naše rané období. Lidé byli úplně nadšení a hrozně to zafungovalo. Vrátil se mi pocit, kdy jsem byla dospívající holka, která přišla do světa hudebního byznysu a všechno si zkouší poprvé a pro všechny je to něco nového. Show s mojí kapelou jsou skvělé, ale tyhle pocity mám jen zřídka. Určitě si to najděte na YouTube.
