Český komiks, to byla dlouho zakřiknutá popelka. Nejdříve bojovala s komunismem a nálepkou pokleslého čtiva, potom s trhem a nezájmem publika, ale jak se zdá, konečně nastaly dobré časy. Dokazuje to i právě vydaná kniha Generace nula. Výpravná antologie vybírá z toho nejlepšího, co se urodilo na zdejší komiksové scéně v posledním desetiletí – a rozhodně to není nezajímavá četba.
Praha, Ostrava i Korea
"Komiks v Česku právě prožívá své vůbec nejlepší období," začíná svou úvahu editor knihy Tomáš Prokůpek. Své tvrzení opírá o řadu nových, talentovaných autorů, ať kreslířů, či scenáristů, kterým se podařilo prosadit se na domácím trhu, a postupně se jejich práce uplatňují i v zahraničí. Zejména v Polsku, ale také v Itálii, Slovinsku či Francii.
Některé komiksy získaly ceny na mezinárodních festivalech, jiné se dočkaly divadelního zpracování, podle komiksové železničářské trilogie Alois Nebel se dokonce připravuje film. Z těch nejúspěšnějších jmen zmiňme třeba Jiřího Gruse, Štěpána Kopřivu, Karla Jerie, Tomáše Kučerovského, Vhrsti, Jaromíra 99... Ti všichni se objevují ve zmíněné antologii, která představuje celkem čtyřiatřicet autorů a žánrově i tematicky pestré polohy českého komiksu.
Tak namátkou: probírají se tu ostravské děti, které úřady odebraly rodičům, stejně jako nadnárodní koncerny, jejichž pobočky u nás poslední dobou rostou jako houby po dešti. Námětem se stává obchodní dům Máj, dávná sfinga i jesenický výpravčí. Dojde na násilí a lásku (je její podstatou pár facek a vzápětí pusa?), ale také na stáří, zosobněné osamělým starým pánem na lavičce sídliště – nadává a nadává, hlavně na naivitu mládí. Vedle reportáží a dokumentů, které pracují s fotomontáží a s novinovými citacemi, kniha obsahuje i úvahy na téma komiks a dějiny i střípky z každodenního života.
Například Lela Geislerová vypráví sarkastický příběh o "dovolené snů". "Nedělej ty svý utrápený ksichty a laskavě si uvědom, že jedeš jen díky mně, jinak by ses v životě nikam nepodival, páč seš takovej chudák, že s tebou každej vyjebe!" vzteká se manželka-fúrie na manžela pod pantoflem. Jediným únikem ze strašné reality jsou pro něj sny.
Čakry pana Mrkvičky
Naopak hrdina Tomáše Kučerovského, který se na čtyři dny ocitá v Jižní Koreji, ani snít nemusí. Skutečnost totiž překonává i nejdivočejší fantazie. Vyskytují se tam roboti vyrobení ze starých klávesnic, replika Staroměstské radnice v jedné ze čtvrtí Soulu a všude na ulicích korzují k nerozeznání podobné školačky, které ve stejných uniformách, stejných účesech a stejnými pohyby vyklepávají identické esemesky...
Většina autorů výborně pracuje s nadsázkou a humorem, který se občas přiblíží až k nonsensové etudě. Z příběhu pana Mrkvičky by mohlo být pěkné závěrečné poselství: zeleninový intelektuál sní o tantrickém spojení s jablkem a protnutí čaker – a skončí jako nos sněhuláka...
