Ale Šteindlerovi se to lehko mluví: spolu s Bolkem Polívkou v roli režiséra patří jeho postava k těm vzácným výjimkám, které se před kamerou nesvlékaly. "Sice pár takových návrhů pod heslem rovnosti při natáčení padlo, ale ubránili jsme se," přiznává Polívka, jehož vztah k nudistům prý prošel strmým vývojem od mírné nechuti přes šokující "první náraz davu" a poté srovnávání "toho nejcennějšího, co my muži máme" až po výslednou toleranci spojenou se zjištěním, že se naháči prostě cítí dobře.
|
Vyhnání z ráje | |
| Režie | Věra Chytilová |
| Scénář | Bolek Polívka a Věra Chytilová |
| Producent | Viktor Schwarcz |
| Kamera | Klaus Fuxjäger |
| Hrají | Bolek Polívka, J. A. Pitínský, Milan Šteindler, Chantal Poullain, Věra Havelková, Petr Vacek, Jaroslav Tichý-Barin, Veronika Bellová, Otakáro Schmidt, Tomáš Matonoha, Arnošt Goldflam ad. |
| Žánr | tragikomedie |
| Délka | 120 minut |
| Premiéra | 19. dubna 2001 |
O údajně "zlé režisérce" Chytilové se tradují celé legendy. "Ve skutečnosti je to moudrá a dobrá žena, byť to při mých vlastních zkušenostech s ní zní velmi nepravděpodobně," směje se Polívka, současně spoluautor scénáře. S Chytilovu prý psali asi tak, jako když se střídají dva cyklisté ve vedení pelotonu, pouze s tím rozdílem, že on sám ožívá v noci, kdežto režisérka je čilá ráno.
"Původně jsme chtěli založit odborovou organizaci týraných neherců, ale Chytilová nám vzala vítr z plachet, neboť tu a tam v rozporu se svými zvyky dokonce někoho pochválila. Ani nadávky 'do debilů' nelítaly vzduchem tak často jako při filmu Kopytem sem, kopytem tam, kdy jsme o počet debilů soutěžili," vzpomíná Šteindler. "Nejsem nevlídná," brání se režisérka, "jen upřímná. A nemilosrdná jsem, protože mám strach, že je všechno špatně."
V případě Vyhnání z ráje, točeného na digitální video za velmi skromných podmínek (náklady činí asi 13 milionů korun), se proti ní opravdu spiklo kdeco. Chladná voda, horečky, německá policie, která při prvých záběrech nahého dítěte - režisérčiny vnučky - na břehu moře štáb zatkla, než si ověřila, že jde o seriózní projekt. "Od diváků teď čekáme pochopení," shrnula Chytilová, letošní nositelka Českého lva za dlouholetý přínos, což si sama vykládá takto: "Když něco děláte dlouho, máte nárok na cenu."
|
Nudisti, moralita, natáčení: dohromady nuda |
Každý film Věry Chytilové znamená událost. O Vyhnání z ráje lze říci, že je lepší než její předchozí plakátové satiry jako Dědictví... či Pasti, pasti, pastičky - přestože používá stejnou metodu: lidovější návnadu na obalu, uvnitř výpověď z rodu moralit.
O lechtivé udičce není sporu: představuje ji dav naháčů, neboť Vyhnání z ráje vypráví o filmařích, kteří - výhradně s nahými herci a statisty - točí jakýsi experimentální snímek o Adamovi, Evě a zrodu lidstva. Model "filmu ve filmu" přiznává režisérka velmi rychle. Úvodní obraz chladných vln a dívenky na pláži, čistoty malé Lolity před objevem hříchu, vystřídá objektiv kamery, pak mudrování umělců v hospodě, je-li člověk Bůh, nebo ďábel, a další scénu už nechá režisér v podání Bolka Polívky zopakovat. Hrdinové rychle sdělí, že točí film o prapodstatě a sladkém nevědění, zkrátka o ráji, a hned sami zmíní, že má "řiďounký příběh".
Bohužel onen fiktivní film nikdy neuvidíme, zato jeho tvůrci jsou vtěsnáni do typicky modelových charakterů. Některé se blíží dokonce karikaturám: ruský producent, jenž platí "sto dvanáct nahých opic" a dcerku dosadí do hlavní role, úslužný asistent-homosexuál, scenárista-mistr prázdných frází typu "freska o patosu lidské existence". I režisér zapadá do vžitých schémat: odvolává se na práci, aby nemusel řešit rozvod se svou ženou-herečkou, již hraje Polívkova expartnerka Chantal Poullainová. Pravda ovšem je, že svou uměleckou pózu ti dva drží v soukromé hádce dokonale; jen Polívka umí vyslovit tak ledově přesné "Jdi vedle a zavři" či vemlouvat se hysterické milence.
Takových hrdinů už ve "filmech o filmařích" bylo dost. Co vlastně jejich ústy vzkazuje Chytilová? Něco málo z Kamenného mostu, kde se její žák Tomáš Vorel vyznával ze své profese, o něco více ze Ztráty sexuální nevinnosti od Mikea Figgise - také tam byl vypravěčem muž s kamerou a rámoval útržky své paměti stylizovanými obrazy vyhnání z ráje. Chytilová s Polívkou na to jdou obráceně: povaha jejich režiséra se projevuje metodami, které uplatňuje, aby filmový ráj stvořil. V chladné vodě se jeden ze scvrklých "rozsévačů sémě" vzbouří, je z komparsu vyhozen a žebrá o návrat. Zubožení "první milenci" drkotají zuby. Ošklivé, povislé, tlusté, vrásčité zjevy - to je ona prahmota, kterou režisér krutě i s lichotkami aranžuje. Jako podobenství o manipulaci či obhajoba estetiky ošklivosti je to zjevné, leč příliš levné. Možná se však Chytilová snaží podat obhajobu svého řemesla, neboť z té groteskní, pokleslé trapnosti opravdu vyčaruje neskonale silné obrazy; třeba se také omlouvá za nutné postupy. Protože ukázat dnes prvotní nevinnost se dá pouze podvodem, iluzí, lží, zkrátka filmem - i tak se dá dílo chápat. Přirozenost z lidí dostanete jen hrou na skutečnost, ať je sebekrutější: Polívkův hrdina použije žraloka i lynčování.
Bohužel všechny tyhle vzkazy, zvláště ty o manipulaci cvičených opic, vykřičí postavy snímku v závěru už přespříliš doslovně - morální soud si Chytilová zkrátka neodpustí. A vše "mezi tím" jsou pouhé výjevy. Jako by to zrádné video, kdy člověk nemusí šetřit materiálem, svádělo natočit spoustu jednotlivostí a pak je jen poskládat vedle sebe. Milé sólo Goldflamovo - ale k čemu se vztahuje? - stojí vedle skvělého, bohužel nevyužitého výstupu Pavla Lišky. Takových výjevů může být pět, padesát nebo pět set; stavbu filmu nepodpoří, na sdělení nic nezmění.
A možná se dá film vyložit docela jednoduše: jako přesný dokument o tom, že každé natáčení (a tedy i film o něm) je hlavně nuda.
 Z filmu režisérky Věry Chytilové Vyhnání z ráje. |
 |
 Z filmu režisérky Věry Chytilové Vyhnání z ráje. |
 Z filmu režisérky Věry Chytilové Vyhnání z ráje. |
 Z filmu režisérky Věry Chytilové Vyhnání z ráje. |
 Z filmu režisérky Věry Chytilové Vyhnání z ráje. |
