|
Akt v české fotografii |
|
Císařská konírna Pražského hradu |
|
1. 12. 2000 - 4. 2. 2001 |
Nejstaršími vystavenými fotografiemi jsou akty Alfonse Muchy, které si pořizoval jako skici ke svým kresbám, obrazům a plakátům. Vedle nich visí světově proslulá díla Františka Drtikola, která jsou samozřejmě největším tahákem. "Drtikolova tvorba je natolik rozsáhlá, že jsme ji rozdělili na secesně-piktorialistické období a moderní práce z 20. let," říká Birgus. Některé Drtikolovy dynamické akty z jeho tvůrčího vrcholu na konci dvacátých let jsou přitom veřejnosti představeny vůbec poprvé.
Meziválečnou dobu zastupuje ještě například Karel Novák, Jaromír Funke nebo koláže Karla Teigeho. Překvapivé jsou expresivní akty Rudolfa Schneidera-Rohana, které Jan Mlčoch záměrně schoval až pro nynější premiéru a nezařadil je do komorního výběru, který fotografa nedávno představoval v pražské Galerii Josefa Sudka. Od Sudka samého jsou na výstavě k vidění dva zcela neznámé akty a zajímavé jsou i práce Gertrudy Fischerové, na kterých zpodobnila budoucího významného představitele české fotografické avantgardy Jaroslava Rösslera.
Avantgardní fotografie mají ve výstavě větší prostor než tvorba z posledních desetiletí. "Je to pro nás určitý návrat k loňské výstavě Moderní krása, jejíž repríza nyní končí v Budapešti," vysvětluje Birgus. Z poválečných autorů jsou představováni kupříkladu Václav Chochola, Ján Šmok nebo Jan Saudek fotografiemi ze svých tvůrčích počátků. V tvorbě z osmdesátých let je podstatný nástup takzvaných "pražských Slováků" z FAMU, což je vidět mimo jiné v souboru Hra na čtvrtého, s nímž tehdy zaujali Michal Pacina, Rudo Prekop a Tono Stano. Poslední dekádu ilustruje tvorba Michala Macků, Veroniky Bromové nebo nedávné fotografie Ivana Pinkavy a Pavla Máry.
"Jediným limitem, který jsme si pro výběr exponátů stanovili, bylo vyloučení fotografií vznikajících na zakázku. Proto zde nenajdete třeba záběry Jadrana Šetlíka, i když někde se dočtete, že je to náš nejznámější autor v zahraničí. My si to nemyslíme," upřesňuje kritéria výběru Vladimír Birgus. Tento záměr se přitom nekříží s vystavenými Drtikolovými komerčně velmi úspěšnými fotografiemi. Ty byly totiž původně určeny pouze pro autorovu soukromou potřebu, Drtikol je začal prodávat až dodatečně.
Výstavu doprovází stejnojmenná publikace z nakladatelství Kant. Ta zahrnuje i fotografie, které se na výstavu nepodařilo od soukromých majitelů zapůjčit. Expozice trvá do 4. února 2001, od května až do září příštího roku se uskuteční její repríza v Olomouci.
|
Předěly v historii českého aktu |
|
Přelom 19. a 20. století: první významné fotografické akty od Alfonse Muchy. Původně sloužily pouze jako skici pro jeho výtvarné kompozice; dnes jsou ceněny i samy o sobě 1926: vychází příručka Fotografický akt a album Dvacet aktů od Aloise Zycha, jde o první samostatnou publikaci aktů českého autora Ve dvacátých letech vznikají v Drtikolově ateliéru jeho moderní akty, které se postupně stávají známé i v zámoří 1933: bibliofilské vydání knihy Jindřicha Štyrského Emilie přichází ke mně ve snu, obsahující autorovy avantgardní pornograficky laděné koláže 1938: Drtikolova kniha Žena ve světle má obtíže s distribucí pro "problematičnost" některých snímků Za války je svobodná tvorba omezena, ovšem například Fotografický obzor věnuje v listopadu 1940 číslo avantgardní fotografii s jedním aktem Josefa Ehma 1947: ve velkém nákladu vychází monografie Miroslava Háka Očima - svět kolem nás, o rok později Fotografie Karla Ludwiga - obě knihy obsahují řadu aktů Po únoru 1948: s nástupem socialistického realismu se akt stává tabu, jednou z mála publikací obsahujících akty je Afrika snů a skutečností cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda z roku 1952 1956: Josef Sudek má konečně monografii; kniha zahrnuje pět aktů V průběhu první poloviny 60. let se akt stává jedním z nejpopulárnějších fotografických žánrů 1969: vychází legendární příručka Akt vo fotografii od Jána Šmoka, z níž se další generace fotografů budou učit typologii ženských ňader Normalizace akt opět tabuizuje, zejména v tisku. Nadto v roce 1972 je z první velké retrospektivy Františka Drtikola odstraněno několik "příliš odvážných" aktů 1984: výstava slovenských posluchačů pražské FAMU v síni Fotochema, na níž se objevily mužské akty, vyvolala rozruch Od roku 1990 se práce s aktem stává běžnou praxí, varianta snímku Tona Stana se v roce 1992 dostala na plakát k americkému filmu Showgirls, v Americe se díky aktům velmi populárním stává i Michal Macků 1999: Veronika Bromová reprezentuje Českou republiku na benátském bienále souborem autoaktů s názvem Zemzoo 30. listopadu 2000: v Císařské konírně je otevřena výstava Akt v české fotografii |
 Bez názvu, 1968, UPM, Praha. |
 Schoulená (Dana), 1972-73, soukromá sbírka, Praha. |
 Z cyklu Nahaté portréty, 1980-86, UPM Praha. |
 Walkman, 1984, ruční kolorování. |
 Bez názvu, asi 1925, soukromá sbírka, Praha |
 Akt, kolem roku 1930, České centrum fotografie, Praha. |
 Koláž č. 299, 1944, Památník národního písemnictví, Praha. |
 Studie, 1940, soukromá sbírka, Praha. |
