První autorský singl Už z nové desky Richarda Müllera naznačil, že stejnojmenné album nabídne minimálně zvukové překvapení. Zpěvák, který se v posledních letech své aktivní hudební kariéry obklopoval vyhlášenými tuzemskými i zahraničními muzikanty a na koncertech dával prostor jejich umění, se totiž na novince nechal silně ovlivnit elektronikou.
Spojitost s někdejším debutem Bioelektrovízia, který natočil před čtyřiadvaceti lety ještě s kapelou Banket, je ale jenom povrchní.
Akusticky i elektronicky
Tým producentů z Creative Music House, do kterého patří mj. Peter Graus, Marián Kachút či Tomáš Zubák, se dnes už neřadí mezi elektronické experimentátory, hledače nových nebo naopak retro zvuků.
Někteří z nich s Müllerem spolupracovali už v jeho "hyper" období coby projekt B3 na tanečním drogovém singlu Nahý o kokainu a pervitinu. Ale ani ten o desce Už mnoho nenapoví.
Novinka není žádná futuristická jízda, při které stříká krev ušima z toho, jak se burácivé beaty a řičící syntezátory navzájem přehlušují, kdesi pod nimi bublá zpěv a jako posluchač máte problém pochopit, co se děje.
Zkušení producenti se naopak už dlouhé roky podepisují na deskách, díky kterým je slovenský pop o hodně dál než ten tuzemský.
Přesně v tom duchu pojali i Müllerovo album. Jeho comeback je tak ve skutečnosti mnohem spíš uhlazený, nevtíravý, moderní elektronický pop, v němž zůstalo pořád dost prostoru pro akustické nástroje s kytarou v popředí a stěnou smyčců v zádech. A v němž se hlavně hudba ve všem podřizuje zpěvákově stále mocnému hlasu a vyznění slov, která jím pronáší.
Spojení moderního zvuku s Müllerovým přirozeným písničkářstvím zafungovalo perfektně. Vyznívá v táhlých, působivých a takřka úplně akustických baladách, jako jsou Sviečky, které překvapí křehce nostalgickou náladou jako od francouzské dvojice Air.
Podobnou melancholii ale Müller dokázal vetknout i rozpohybovaným písničkám, jako je skvělé, rovným tanečním rytmem poháněné Ticho.
Pro někoho může být úskalím, že se na novince Müller zbavuje masky bujarého bouřliváka, jak ho známe třeba od Hapky s Horáčkem. Také tu nenajdete ani jednu vyloženě veselou skladbu a v textech se zpěvák mnohem víc spoléhá na lyričnost a obecnost než vyprávění konkrétních příběhů.
Pokud mu však věnujete čas, pocit jisté odosobněnosti, který kvůli tomu všemu z alba Už můžete napoprvé získat, se postupně vytratí.
Je dobře, že se Richard Müller rozhodl neustrnout ve světě báječných hráčských výkonů, které by vyplňovaly ve výsledku sobě podobné skladby. Novinka je odvážná, ale přitom vkusná. Svoje si na ní najdete, nejen pokud hudbu posloucháte jenom z rádia, ale i když jste třeba fanoušek Depeche Mode nebo elektronického Davida Bowieho. Co chtít od popu víc než přesah?
Richard Müller - Už
CD, cena 299 korun
Hodnocení MF DNES: 90 %
