Narodil se v Litoměřicích, ale většinu života je Vídeňákem. "Do svého rodiště jsem se bohužel nikdy nevrátil, ani si nic nepamatuji, česky též neumím. Brzy jsme totiž odešli do Rakouska," přiznává.
Do Česka však jezdí koncertovat, vystupoval také s řadou zdejších umělců. "Hrával jsem komorní díla s Josefem Sukem, vzpomínám na Václava Neumanna nebo Jiřího Bělohlávka," dodává.
V Rudolfinu se mu líbí. "Je to skvělý sál, ale takových je mnoho, takže je těžké srovnávat. Obecně vzato, divadla jsou pro hlasy, sály pro hudebníky," srovnává.
"Když ohlašuji přídavek ve vídeňském Musikvereinu, tak jsem slyšet do desáté řady. Když promluvím v La Scale, tak mě slyší až nahoře, ale pro klavír tam není dobrá akustika. Takže nejlepším sálem světa je asi Teatro Colón v Buenos Aires. Tam můžete dělat všechno," zdůrazňuje.
Buchbinder se proslavil zvláště interpretací klasicistní hudby.
"Tento repertoár je velmi důležitý, protože je základem pro romantiku. Třeba na Haydnovi jsem se naučil disciplíně, frázování, artikulaci a to se mi pak hodilo, když jsem hrál Čajkovského nebo Gershwina," říká.
Klavírní koncerty jsou pro něj nejvýznamnější částí Mozartova odkazu. "Na rozdíl od sonát, které psal pro své žáky, koncerty komponoval pro sebe. Předváděl se na nich, improvizoval a získal tak popularitu," vysvětluje.
Kulečník místo klavíru
Mozarta považuje za nejgeniálnějšího hudebníka všech dob. "Byl to boží dárek lidstvu," prohlašuje. Ovšem jeho lidská stránka se mu nezdá sympatická. "Byl to malý gauner. Přesto jako by stále trval strach ukázat jeho život takový, jaký skutečně byl. Místo toho se mu nasazuje svatozář," tvrdí.
Nepřekvapí tedy, že na rozdíl od jiných hudebníků a muzikologů Buchbinder souhlasí se způsobem, jakým režisér Miloš Forman vylíčil ve filmu Amadeus skladatelovu povahu.
"Mohlo to být dokonce ukázáno ještě brutálněji. Mozart byl bohatý, ale všechno prohrál v hazardu. Prvním kusem nábytku v každém jeho novém bytě nebyl klavír, ale kulečníkový stůl," poznamenává. Talent a charakter podle něj nešly ruku v ruce ani v jiných případech. "Vezměte si Johanna Strausse nebo Franze Schuberta, to byli nepříjemní lidé," soudí.
