O Lemmym Kilmisterovi se někdy říká, že je poslední opravdová rocková hvězda ze staré školy. Svoje songy o hazardu, chlastu a rychlých drogách prokládá rokenrolovými historkami, zasazuje se o legalizaci heroinu a na pódiu se drží léty osvědčených triků. „Proč by mě mělo zajímat, co si o mně říkají ostatní lidi, a proč by někoho mělo zajímat, co si myslím já,“ odmítá se zkazkami o svojí osobě vůbec zabývat.
Jisté je, že každopádně nemá rád, když jeho hudbu někdo přiřazuje k heavy metalu. „Motörhead v Británii začínali v podobné době, kdy se zrodil punk, takže s ním budu mít vždycky spojitost. Je to zkrátka moje srdcová hudba. To znamená rychlá a hlasitá,“ říká Lemmy Kilmister, který letos na Štědrý den oslaví sedmdesátiny. A zdůrazňuje, že od roku 1975, kdy začali Motörhead hrát, se toho v jeho preferencích, co se rychlosti a hlasitosti týče, mnoho nezměnilo. „Možná už dneska někdo hraje víc nahlas než my, ale pořád jsme slyšet,“ nepochybuje.
Hrají Rolling Stones
Trvalo to jen pět let od založení, než hlasitá kapela se slabostí pro neřesti složila píseň Ace of Spades, která se stala nejen její poznávací skladbou, ale nefalšovanou rokenrolovou hymnou, která dozajista přežije i samotné Motörhead. „Nikdy mě nezačala štvát. Je to písnička, kterou chtějí lidi slyšet. A tak ji hrajeme,“ zdůrazňuje Kilmister, který sám popularitu skladby příliš nechápe. „V základu je to prostě další rokenrolová písnička, ve které jsou použity hráčské metafory. Takovou má snad skoro každá kapela. Tahle vyniká tím, že definovala styl Motörhead,“ říká docela střízlivě.
Neznamená to však, že by Motörhead žili a těžili pouze ze své rychlé a hlučné minulosti. Na letošní rok už mají naplánované vydání nové desky Bad Magic, která nevznikla právě standardní cestou.
„Nahráli jsme všechno dohromady, aniž bychom předtím zkoušeli nebo psali písničky. Tu fázi předtím, než se jde obvykle do studia, jsme vynechali. Spíš jsme zkoušeli hrát dohromady spoustu různých věcí,“ popisuje netradiční natáčení Lemmy Kilmister.
Podle zveřejněného seznamu skladeb je už teď zřejmé, že se fanoušci na desce opět dočkají coververze známé skladby někoho jiného. Tentokrát Motörhead sáhli po skladbě Sympathy for the Devil od Rolling Stones. Nad otázkou, jestli k tomu měli nějaký zvláštní důvod, však Kilmister zase mává rukou, jak je u něj typické. „My si tu písničku nevybrali. Profesionální wrestler Triple H nás poprosil, jestli bychom ji nenahráli pro jeho dokument. Tak jsme to udělali, a protože se nám líbila, skončila na desce,“ vypráví Kilmister.
Až do konce
Ať už deska dopadne jakkoliv, na sobotní koncert na Rock for People se na základě svých předchozích koncertů u nás Motörhead těší. „Lidi jsou skvělý, přijetí vřelé, vypadá to, že nás mají rádi. A navíc u vás jsou krásné holky,“ říká starý lišák Lemmy před vystoupením. „Doufám, že přijdou naši fanoušci a nakopeme nějaké zadky,“ shrnuje své plány na sobotní večer.
Ani otázka, zda si kapela za dlouhou dobu své existence vypěstovala nějaké rituály, které před nebo po koncertu dělá, Kilmistera nedovede k jiné, než jasné odpovědi. „My prostě čekáme, až přijde náš čas, pak jdeme na pódium a odehrajeme dobrý koncert,“ říká. „Na pódiu si užívám každý moment a sleduju u toho publikum.“
O tom, že si přes všechny zdravotní problémy a několik zrušených akcí s tím dobrým koncertem nevymýšlí, svědčí i přijetí kapely na slavném festivalu Glastonbury před týdnem. Podle novinářů z časopisu NME Motörhead odehráli jeden z dvaceti nejlepších koncertů celého víkendu.
Lemmy Kilmister zkrátka fanoušky nerad zklamává. A když se ho zeptáte, jestli je něco, co by ho přimělo vzdát se muziky, stačí mu na odpověď dvě slova: Až umřu.
