Hrajete u nás často. Už jste zjistili, že je u nás vesnice, jejíž jméno zní stejně jako vaše, tedy Košín?
Ano, vím, že existuje. Před několika lety jsme hráli v klubu Roxy. Přišel za námi nějaký chlápek a ukazoval nám fotky s dopravní cedulí, kde bylo napsáno Košín. Je to docela legrace.
Byli jste se tam podívat?
Zatím ne. Ale možná tam odjedu na penzi. (smích)
Vaše manželka je Češka. Jak jste se poznali?
Potkali jsme se v roce 2004, když jste vstupovali do Evropské unie. Na koncertu, který se k tomu konal. Vtipné je, že jsem ten den dával rozhovor, kde se mě ptali, jestli si myslím, že je dobře, že Česko vstupuje do EU. A já říkám, že rozhodně, aspoň krásné české holky budou moci přijet do Británie. Pak jsem potkal budoucí ženu a dnes žiju částečně v Praze.
Tím pádem máte asi nějakou povědomost o české hudbě.
To ano. Několikrát jsem uvažoval, že bych mohl zkusit spolupracovat s někým odsud. Už proto, že by mě lákalo dělat něco v češtině. Mohla by to být prima změna. Jsou to zatím jenom takové nápady. Ale učím se česky.
Jaké bylo vaše první slovo?
Vánočka. (smích)
Proč jsou podle vás Kosheen u nás tak populární?
Vždycky jsme si dobře vedli mimo Británii - na srbském festivalu Exit, v Trenčíně na Pohodě nebo na českých Creamfields. Přijetí bylo vždy skvělé, ale čím to je, nevím. Když se podíváte na mapu Evropy, nejdřív jsme bodovali v Holandsku a v Belgii a odtud se to přes Německo přesunulo na východ. Třeba ve Francii nebo Španělsku jsme nehráli nikdy. Přitom ve Státech, v Austrálii nebo na Dálném východě koncertujeme často. Singapur, Tchaj-wan, Čína... Ale co se Evropy týče, zajímáme hlavně východ.
Na podzim prý plánujete novou desku.
Už jsme ji i natočili, ale nakonec není jisté, že vyjde ještě na podzim. Spíš až začátkem příštího roku. Je to otázka dobrého načasování. Bude se jmenovat Independence.
