Snad proto, že je na ní osmnáct skladeb, anebo možná proto, že když prý v Novém Mexiku spadl létající talíř, byl uložen v hangáru číslo 18.
Získal jste po úspěchu alba Play vše, čeho se dá v pop music dosáhnout?
Nevím. Dělám muziku šestadvacet let a když jsem začínal, ani mě nenapadlo, že bych mohl mít nějakou smlouvu u nahrávací společnosti, že budu cestovat, jezdit na turné. Tohle je něco navíc. Posledních dvanáct let vydávám desky, a to samo o sobě je mnohem víc, než jsem čekal. S Play jsme doufali v takových 250 tisíc prodaných desek po celém světě a nakonec z toho bylo deset milionů! A co očekávám a albem 18? Nevím. Pro mě je úspěchem to, že dělám hudbu, kterou miluji a kterou milují ostatní.
Změnily se po úspěchu Play vaše cíle?
Ne. Bydlím ve stejném bytě, mám tytéž přátele, jím ve „svých" restauracích, nakupuji ve stejných supermarketech. Můj život je téměř identický s tím, co bylo před pěti lety. Jediný rozdíl je v tom, že dnes létám byznys třídou, spím ve fajnových hotelích a dělám mnohem víc interview.
A je jiný váš pohled na hudbu?
Myslím že ne. Ale jedna věc se možná změnila. Publikum alba Play bylo najednou tak obrovské, že dnes cítím uměleckou odpovědnost v tom smyslu, že chci udělat hudbu, kterou budou lidé poslouchat. Když si dá někdo práci s poslechem mého alba, tak ať mu to za to stojí.
Napsal jste článek do časopisu Economist, který se týkal hudebního průmyslu. Jak podle vás vypadá hudební byznys dnes?
Bohužel si myslím, že je na tom špatně. Víte, je velice těžké o tom mluvit. Mám řadu přátel, kteří pracují v tomhle oboru a jsou hodně nervózní. Bojí se, že přijdou o práci. Já sice nevím, co se stane. Ale jsem přesvědčen, že všechno, co se týká hudebního byznysu, se během příštích pěti let od základů změní. Něco je jiné už dnes. Vemte si třeba způsob, jakým lidé přijímají nebo získávají hudbu. Dřív jste slyšel v rádiu písničku, šel jste do obchodu a koupil si desku. Takhle to už nikdy nebude vypadat. Já jsem kdysi pracoval v obchodě s gramodeskami a oblíbil si je. Myslím, že možná přestanou existovat.
Pomáhá tomu vizualizace písniček?
S tímhle názorem se často setkávám. Televize MTV a videoklipy prý zabily hudbu. To je nesmysl. Vždyť k Beatles vždycky patřily obaly jejich desek nebo filmy, aniž poškodily jejich hudbu. Vystoupení Elvise Presleyho, Beatles nebo Rolling Stones v televizní show Eda Sullivana, to přece byla velice silná součást rockové hudby a popu. Televize ani videoklipy hudbu nezničily.
Vracíte se ještě někdy do tovární haly poblíž Central Parku, kde v devadesátých letech vznikaly vaše písničky?
Cože? To ne. Já jsem bydlel v opuštěné továrně ve Stamfordu v Connecticutu, asi hodinu cesty od Manhattanu. Ale je legrační, že říkáte opuštěná továrna blízko Central Parku, protože okolí Central Parku je jedno z nejdražších míst vůbec. Nic tam není opuštěného, nájem bytu stojí aspoň deset tisíc dolarů měsíčně. Bydlí tu lidi jako Woody Allen, Henry Kissinger nebo Donald Trump. Představa opuštěné továrny na tomhle místě je hodně legrační - to je jako opuštěná továrna poblíž Buckinghamského paláce. Ano, v Connecticutu stojí opuštěná továrna v samém centru toho nejhoršího ghetta, kde vám před dveřmi střílí lidi a prodává se tam crack.
Ještě do těch míst chodíte?
Někdy ano. Bydlí tam pár přátel. Je to opravdu obrovská továrna. Kdysi zde žila spousta lidí. Hudebníci, umělci...
Jednou jste řekl, že by vás ani nebavilo natočit celou desku jako experiment. Je takhle „neexperimentální“ i vaše nové album?
Skutečně nejsem experimentátor. Někdo dělá agresivní hudbu, jiný tvůrce se zabývá experimentální muzikou nebo módními trendy. Já dělám emocionální hudbu. Emocionální a atmosférickou hudbu.
Máte slogan nebo větu, která by nové album charakterizovala?
Kdybych měl použít jediné slovo, bylo by to slovo VŘELÉ.
Který styl nebo hudební směr vás baví právě teď?
Všechno. Klasická hudba, hiphop, rhythym and blues, punk rock, prostě se mi líbí všechno.
|
Moby: 18 |
|
We Are All Made Of Stars |
|
Celkový čas: 71:16 |
 Moby: 18 - obal CD; (c) 2002. |
