O festivalu a umění, které přetváří městské prostředí, vypráví jeden z iniciátorů, pražský grafiťák, absolvent Vysoké školy umělecko průmyslové i pražské AVU Jan Kaláb. "Graffiti a street art je živelné umění. Do Prahy se sjedou lidi, kteří ve městě tvoří, přetváří je a zároveň své město reprezentují. Nechci se chvástat, ale pokud bude přát počasí, tak bude mít tahle přehlídka velký vizuální dopad a myslím, že bude i srozumitelnější pro širší publikum než všechna bienále a trienále v galeriích," říká.
Kde se vzal nápad udělat v Praze takový festival?
Není to žádný originální nápad, osobně jsem se zúčastnil podobných festivalů v Berlíně. V hlavě jsem to měl už pár let, teď teprve uzrál čas. Hlavním důvodem je, že máme zázemí v Trafačce (industriální prostor v Praze 9, který slouží jako ateliéry a galerie – pozn. red.), a vyjednali jsme legální plochy převážně v Praze 9. Mým cílem bylo dostat na jedno místo komunity writerů a street artistů rozdílných kultur, aby se Praha stala místem velké konfrontace.
Kdo na Names festival přijede?
Účast nám přislíbil Futura 2000, který v 70. letech začínal v New Yorku a dnes je v graffiti legendou. Ale ze zahraničí tu bude více než čtyřicet lidí. Přijedou ti, kteří dělají figurativní malby na celých fasádách, další, kteří pracují s písmem, vytvářejí trojrozměrné objekty, performance, videa nebo mediální instalace, které promítají na zeď. Snažili jsme se vybrat ty nejlepší – jednoho či dva tvůrce z každého města různých kontinentů. Od New Yorku přes Sao Paulo či Moskvu po Tokio.
Festival Names se odehraje v pražských Vysočanech, ale taky na Národní třídě. Čím jsou tahle místa specifická?
Tím, že nám tam povolili malovat. Sháněli jsme veškeré plochy v okolí Libně a Vysočan. Na obvodním úřadu Prahy 8 nás vyhodili ze dveří, ještě než jsme stačili prezentaci otevřít. Naopak na Praze 9 byli milí, ale zase neměli moc prostor. A ten my potřebujeme, už jen proto, že jsme pozvali lidi, kteří malují na celé fasády. Nejsou to žádní náctiletí kluci, kteří ušmudlají dva krát dva metry, ale regulérně uznávaní umělci, kteří graffiti posunuli dál.
Graffiti a street art se dnes objevují nejen v ulicích měst, ale i v muzeích a galeriích. Není to proti jejich hlavním pravidlům?
Většina výtvarných institucí už nepochybuje o tom, že graffiti je umělecký projev. Ale pořád to zůstává živelné umění, i když je přenesete do galerie. Mění se pouze prostor. Lidi, co malovali v šestnácti na ulicích, jsou ve třiceti čtyřiceti zvaní, aby malovali v galeriích a muzeích.
Nevytrácí se tak z graffiti svoboda tvořit, kde se ti zlíbí, nebo adrenalin spojený s legalitou?
Záleží na každém, kde cítí svou svobodu projevu. V očích veřejnosti je graffiti stále spojeno s ilegalitou, ale nemyslím, že je to právě ten nosný prvek, o kterém se bavíme. Honit se s policií může být zajímavé v sedmnácti. Ať děláte cokoliv výtvarného, jde vždycky o svobodu. U graffiti se bohužel tahle svoboda často protíná s právem někoho jiného.
Jaký je vlastně rozdíl mezi street artem a graffiti?
Řekl bych, že graffiti je podmnožina street artu. Pro mě je street art hlavně o logotypech a figurkách a graffiti je o písmu. Graffiti se dělá spíš sprejem a street art jinými technikami, jako jsou šablony, samolepky, plakáty. Vlastně to ani nechci moc škatulkovat.
A co tagování, které většině lidí leze na nervy?
Vlastně se vůbec nedivím. Tagy jsou právě to nejviditelnější a nejbolestivější na graffiti. Pokud si odmyslíte, na jakém povrchu ten klikyhák je, a začnete ho blíže zkoumat, objevíte svět svébytné kaligrafie. V rámci doprovodného programu Names festivalu přijede teoretik Tobias Barenthin Lindblad ze Stockholmu a bude přednášet o vývoji graffiti a tagu. Přiveze i knihu Tag town, kterou právě spolu s fotografkou Marthou Cooperovou z New Yorku vydal.
Jaké jsou reakce lidí, kteří procházejí kolem, když třeba zrovna malujete nějakou zeď?
Lidi jsou daleko otevřenější než před deseti lety. Vědí, že v graffiti jsou ti zlí, kteří čmárají, a pak ti odní, kteří dělají pěkné obrázky na povolené zdi. Lidi, kteří si myslí, že graffiti je vandalismus, mi jsou ukradení. Mají jiný svět než já a ty dva světy se nepotkávají. Nechci nikoho o ničem přesvědčovat.
