Miroslav Barták se od malička toužil stát malířem. Jeho přání se ovšem nelíbilo rodičům, a tak vystudoval vysokou námořní školu. Kajícně přiznávám, že ačkoli jsem nikdy nechtěl cestovat a netoužil po cizích krajích, deset let jsem tam zabíral místo někomu jinému, kdo by za jednu noc v Japonsku dal jánevímco," podotýká Barták. Ačkoli na obchodních lodích pracoval jako inženýr, intenzivně se věnoval kreslení. Jako mladík maloval hlavně velká plátna, ale právě v období zámořských plaveb přišel na chuť malým kresbičkám.
Působilo mi potěšení vyhledávat kresbou přesně ten moment, který, ač sám, izolován okrajem papíru od běhu času i příběhu, dokáže vyprávět o minulém i budoucím," vysvětluje Barták.
Ve třiceti se tedy rozloučil s plavením po moři a v podpaží držel desky, kde měl nastřádaný již pěkný balík kreslených vtipů. Přátele jej přesvědčili, aby malůvky nabídl k otisknutí. Tak se jeho postavičky a jiné havěť začaly objevovat například v Dikobraze.
Barták přiznává, že ani on dodnes neodhalil, co vlastně humor je a jak by se dal definovat. Možná právě proto nazval svoji výstavu Beze slov. Posuďte tedy vy sami, zda se mu mlčky podařilo humor a legraci vystihnout.
Beze slov: vila Portheimka, Matoušova 9, Praha 5, 17.6. – 30. 7.
|
|
|
|
|
|
|
