Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Novinka Who Let The Cats Out? (Heads Up/Classic) je v pořadí třináctým albem Mikea Sterna, na kterém figuruje jako hlavní persóna - nepočítáme v to tedy jeho školní léta, kdy byl spoluhráčem mnoha slavných jazzových osobností včetně "velkého učitele" Milese Davise, ani hostování v pozici hvězdy na albech jiných kolegů (mezi něž se může počítat i český baskytarista Pavel J. Ryba).
Na předchozích dvou albech Voices (2001) a These Times (2003) Stern mírně ukročil od svého typického stylu směrem k hudbě, silně ovlivněné world music - a sklidil zasloužený aplaus. Pomohla mu k tomu řada "exotických" hudebníků a zpěváků v čele se slavným kamerunským baskytaristou a zpěvákem Richardem Bonou. Ten je sice Sternovou oporou i ve čtyřech skladbách nového alba, stylově se ale kytarista za pomoci vybrané muzikantské společnosti spíše vrací do hájemství, ve kterém byl doma v devadesátých letech: k mixu postbopové, funky a fusion hudby.
Kromě svých stálých spolupracovníků, za které lze kromě Bony považovat zvláště klávesistu a producenta Jima Bearda, saxofonistu Boba Franceschiniho a bubeníka Davea Weckla, zlyšíme na albu široký výběr opravdových instrumentálních hvězd včetně basisty Victora Wootena, harmonikáře Gregoira Mareta, a hlavně trumpetisty Roye Hargrovea a baskytaristky Meshell Ndegeocello.
Právě nahrávky, v nichž figurují posledně jmenovaní, patří na albu k nejzajímavějším: zvláštní blues Texas, davisovská KT a bopová titulní Who Let The Cats Out?. Obecně Mike Stern - coby výhradní autor všech jedenácti skladeb - klade zvýšený důraz na silná témata každé skladby. V tomto ohledu pokročil oproti některým starším albům. Jinak se ale na albu Who Let The Cats Out? kytarista spíše vrací do devadesátých let. Samozřejmě je stále vynikající a albu lze těžko co vyčíst, nebezpečí uzavření se v kruhu, který narušila předchozí dvě "etnická" alba, nicméně opět vychází na povrch.
Mike Stern bude 13. října jednou z hvězd Československého jazzového festivalu v Přerově. Skladby z nového alba mu jistě poskytnou mnoho příležitostí blýsknout se před věrným českým publikem.
JEŠTĚ VYŠLO
S trochou nadsázky lze říci, že kytarista a zpěvák John Pizzarelli je takový "americký Ondřej Havelka" - swingový revivalista, který pečlivě dbá na přísnou stylovost svého projevu, ale i image. Jeho nové album, na němž se nechává doprovázet slavným bigbandem The Clayton-Hamilton Jazz Orchestra, nese ten nejvýmluvnější název, jaký si lze představit: Dear Mr. Sinatra (Telarc/Classic). Pizzarelli je samozřejmě co do cítění klasického žánru nepřekonatelný, na druhou stranu je ale také tvůrčí: některé skladby ze Sinatrova repertoáru jsou oproti originálu značně upraveny, což je ovšem také zásluha orchestru, který ke svému žánru přistupuje podobně tvůrčím způsobem i na vlastních instrumentálních albech.
REEDICE TÝDNE
Poctu jedné z nejslavnějších fusion kapel sedmdesátých let Weather Report Joea Zawinula a Waynea Shortera složilo v roce 2000 čtvrt stovky vynikajících jazzových muzikantů. Album Celebrating the Music of Weather Report (Telarc/Classic) nyní vychází v reedici v rámci řady Discover Jazz. Kytaristé John Scofield a Dean Brown, saxofonisté Michael Brecker a David Sanborn, vokální soubor Take 6, basisté Marcus Miller, John Patitucci a Will Lee či bubeníci Dennis Chambers a Vinnie Colaiuta - to je jen pár jmen z hvězdného seznamu muzikantů, kteří neměli ambici skladby Weather Report přehnaně přearanžovávat, svým hráčským vkladem však z nich vytvořili originální dílka, schopná bez problémů stát na vlastních nohou.
