Poprvé se tak v kinech objeví barevná verze původní zrestaurované kopie, která byla doplněna o zvuky, ruchy i hudbu. Šestice vědců se v ní v náboji vystřeleném z obřího kanónu vydává na Měsíc. Setkávají se s Měsíčňany, uniknou před jejich králem a vrátí se na Zemi.
Dlouhá desetiletí si nikdo neuměl představit, že tento nejslavnější Méliesův film stále existuje v barevné verzi. Nalezen byl zcela zničený, po mravenčí ruční práci byla jednotlivá políčka digitálně nafotografována a osm let čekala, než technologie pokročila.
To se stalo v roce 2010, kdy společnosti Lobster Films, Groupama Gan Foundation for Cinema a Technicolor Foundation for Cinema Heritage zahájily kompletní restauraci. V dokumentu režisérů Sergeho Bromberga a Erika Langa hovoří osobnosti filmového řemesla, například Costa-Gavras, Jean-Pierre Jeunet, Michel Gondry, Michel Hazanavicius, Tom Hanks a Tim Burton.
Georges Méliés
Méliesovi a jeho krátkému snímku vzdal loni poctu svým celovečerním 3D filmem Hugo a jeho velký objev americký režisér Martin Scorsese. Přiblížil v něm tohoto prvního filmového kouzelníka (1861–1938), který začínal jako pouťový eskamotér, předváděl na jevišti kouzelnické výstupy a promýšlel iluzionistické triky.
Na první filmový trik přišel náhodou, když se mu zasekla kamera a omnibus se na ulici změnil v pohřební vůz. Už v roce 1895 ho zaujaly pohyblivé obrázky, předváděné bratry Lumiérovými. Na rozdíl od nich, kteří jsou považováni za zakladatele dokumentu, se prosadil fantaskními historkami.
Všechny jeho snímky byly veselé, kamera pro něj byla kouzelnou hůlkou, jíž měnil realitu. "Rozhodl se vytvořit podívanou, v naší době srovnatelnou s Avatarem," říká v dokumentu o Cestě na Měsíc Costa-Gavras. Přitom zisky z tohoto celosvětově úspěšného snímku měl Mélies nepatrné. Už tehdy mu jednu kopii ukradli a rozmnožovali načerno.
Tehdy módní "barevné verze" se vybarvovaly ručně okénko po okénku, v dílnách pracovalo až 300 koloristek, které od jednoho titulu dělaly až 60 kopií.
I když poptávka rostla, Mélies zůstal spoután divadelní scénou svých filmů, takže v době, kdy se objevily dokumenty, snímky animované či akční a westerny, začaly jeho snímky publikum nudit. V roce 1913 s natáčením skončil a po první světové válce musel prodat svůj majetek, 500 negativů spálil a prodával ve stánku na Montparnassu hračky.
V roce 1929, kdy mu uspořádali benefici, nalezli jen osm jeho filmů. K dnešku jich existují dvě stovky.
