RECENZE: Mořské víle z nevěstince ubírá na kráse jen mluvené slovo

Animovaný film Malá z rybárny, který právě vstupuje do kin, spojuje tradici a současnost v obsahu i ve tvaru do svrchovaně filmařského výrazu. Škoda, že jeho síle víc nevěří.

Romantickou pohádku Malá mořská víla napsal Hans Christian Andersen v roce 1836. Bezmála sto osmdesát let poté ji režisér Jan Balej, nositel dvou Českých lvů za výtvarnou stránku děl Fimfárum 2 a Jedné noci v jednom městě, přenesl do jiných dob i prostředí. Obrazově své mistrovství opět stvrzuje.

Hned v úvodu zahltí zrak ponorem do hlubin; jsou jiné než azurová říše v hitu Hledá se Nemo, temně kalné s rezavými vraky. I bez ekologicky zabarveného komentáře by divák pochopil, proč mořský král s dcerami a matkou putuje do suchozemského exilu.

A tak je tomu od první do poslední minuty: kdykoli se objeví průvodní hlas vypravěče, jen ubírá filmové řeči na podmanivé kráse.

Rybí orchestr vyvedený do vtipných detailů včetně bublin; špinavá přístavní čtvrť s pestrým hemžením typizovaných etnik; půvabné hračky v každé rekvizitě z výbavy krámků. To všechno vytváří dokonalou náladu místa kolem zapadlé rybárny, kam jednoho dne vstoupí frajírek v černé kůži, který dospívající mořskou vílu rázem oslní.

Škoda že své vlastní podstatě film více nedůvěřuje, jako by pochyboval o síle a srozumitelnosti sdělení bez květnatých slovních vysvětlivek. Vždyť siluety jeřábů nad nočním městem či představa lidského světa pod hladinou mluví jazykem básníků. Navíc Balej skvostně pracuje se světlem – a také s humorem.

Netřeba se bát, že by děti v kině doznaly úhony pouze proto, že se děj posunul od poezie k próze, z romantických oblaků na tvrdou zem, že objektem dívčiny sebezkázné lásky už není princ ze ztroskotané lodi, nýbrž opilý pasák vyhozený nad ránem z putyky. Každý prvek má svůj účel: splašky přinášejí hororový nádech, čarodějka bafající z vodní dýmky vytváří přízračnou páru linoucí se z kanálů a oprýskaná dekadence „hříšného domu“ obsahuje všudypřítomnou nadsázku, vtělenou do neonových symbolů rudých srdcí s kosočtverci.

Vzpoura kanalizace

Zvláštní kapitolu tvoří technické doplňky prostředí: mechanická tanečnice u tyče jako na pouti, displej nabízející zákazníkům výběr ze tří kabinek nebo rachotivě vysloužilý „sexoměr“, který převádí zaznamenaný výkon v částku k výplatě u pokladny. Nic oplzlého, názorného ani senzacechtivého; pod stylizovanou červenou lucernou se prostě vypráví něžný tesklivý příběh o lidské zradě.

Malá z rybárny

65 %

Česko, 2015, 71 min

režie: Jan Balej

hrají: Oldřich Kaiser (vyp.), Anežka Kubátová, Petr Forman, Ivana Chýlková, Barbora Hrzánová, Jan Novotný, Nina Divíšková, Veronika Žilková, Radek Holub, Vladimír Javorský

Kinobox: 51 %

IMDb: 6.9

Andersenův příběh, jen v jiných kulisách, počínaje nejhlubším ponížením při bujaré mužově svatbě s jinou, vulgární krasavicí „od kasy“, a konče závěrečným gestem splynutí s mořskou pěnou, kterému vzpoura odpadních vod na způsob poslední pocty víle dává překrásný, takřka mystický ráz.

A znovu, naposled, naruší zážitek slova. Jestli jde o distribuční úlitbu, jak takzvaně „myslet na naše nejmenší diváky“, míjí se účinkem. Malá z rybárny přece není prostá akční groteska pro batolata a dospělí, stejně jako starší děti, jí porozumějí i bez komentáře.