Začněme titulem, který působí nejimpozantnějším dojmem, je ale zároveň nejspeciálnějším, bezesporu nejodbornějším a asi i určeným nejužšímu okruhu čtenářů - což samozřejmě nikterak nesnižuje význam publikace. Ba právě naopak. Literární historička Růžena Grebeníčková (1925-1997) patřila mezi přední znalce Máchova díla a její Máchovské studie jako editor připravil Michael Špirit.
Polovinu více než šestisetstránkového svazku přináší třináct studií Růženy Grebeníčkové, zbytek knihy pak tvoří komentáře k nim, poznámky, seznamy literatury a další odborný aparát. Grebeníčková se pohybuje od zdánlivých marginálií, např. rozboru jedné jediné Máchovy věty, až k úvahám o celém autorově díle a jeho kontextu, jako literární komparatistka se zaměřením i na německou literaturu např. o vztahu Máchy a Goetheho.
Růžena Grebeníčková, jež své studie původně publikovala v odborných sbornících a časopisech, ale také - coby nepříliš pohodlná, po roce 1968 z KSČ vyškrtnutá vědkyně - v samizdatu, se věnuje i reflexi Máchova díla v české literární historii, často polemizuje se zavedenými soudy a přináší originální zjištění. Přes prvotní tematickou torzovitost jsou její Máchovské studie svého druhu celistvou monografií, která přitom vypovídá o mnohých dosud přehlížených aspektech básníkova díla.
Neméně odbornou prací je Kniha o Máchově Máji filozofa a estetika Dušana Prokopa. Ačkoli tvoří jeden nezpochybnitelný celek, svým způsobem ji lze rozdělit na dvě části. Tu, kterou ocení zejména odborná veřejnost, a která rozebírá objekt autorova zájmu, tedy Máchovo nejslavnější dílo, ve všech literárně-teoretických a jazykových vrstvách, a pak tu pro takzvaného běžného čtenáře přece jen vstřícnější.
Její součástí jsou - kromě v úvodu otištěného kompletního znění dotyčné básnické skladby - kapitoly, popisující genezi Máje a jeho zařazení do souvislostí dějin české literatury, a pak závěrečné stati, zabývající se čtenářskou i kritickou recepcí Máje, máchovským kultem a postavením Máj v současné kultuře.
Plnocennou součástí knihy a zároveň do jisté míry její "přidanou hodnotou" je i množství ilustrací (místa spojená s Máchou, ukázky různých vydání Máje a jeho ilustrací, možné varianty Máchovy podoby) a vložené cédéčko, které přináší ukázky různých interpretací Máje v podání českých hereckých mistrů v čele s Rudolfem Hrušínským.
Knihou z této výroční várky bezpochyby nejdůležitější pro pochopení pozice Karla Hynka Máchy u současné, řekněme, intelektuální obce, je bezpochyby Mácha redivivus (1810-2010), sborník editorů Aleše Hamana a Radima Kopáče. Ti oslovili na tři desítky literátů (literárních vědců, spisovatelů či jaksi všeobecně "lidí psaného slova"), z nichž každý se postavil k máchovskému tématu po svém.
Příspěvky se pohybují ve velmi široké škále stylů i výrazů, od vcelku standardních literárních studií přes značně originální pohledy na některé rysy básníkova života či díla až po osobní vyznání vztahu pisatele k romantickému hrdinovi. Nechybějí ani čtenářsky vyloženě vděčná témata jako Kopáčovo pojednání o erotismu v Máchových slavných denících či Kroutvorova stať Mácha a počátky turistiky.
Nechybějí ani mírně provokativní příspěvky, jako je ten britského bohemisty Roberta B. Pynsenta, srovnávající Máchův Máj s Umělohmotným třípokojem současné autorky Petry Hůlové. Nicméně, ať už si o tom myslíme cokoli, právě úvahy a texty tohoto typu, stejně jako třeba máchovské ohlasy v moderní literatuře, jak je shrnul ve svém příspěvku Jakub Šofar, udržují Máchu stále při životě.
Na závěr si čtenář zaslouží jisté odlehčení. A toho se mu například dostane, vyrazí-li "po svých" po některé z tras slavných Máchových poutí. Největší český básník svou pověstnou chodeckou zdatností a podnikavostí přímo vybízí k turistickému následování. Jiří Padevět, autor průvodce Cesty s Karlem Hynkem Máchou, rozdělil básníkovy četné cesty do několika místopisných směrů a oblastí.
V jednotlivých heslech postupně pojednává o lokalitách – hradech, zámcích, městech, domech – která básník navštívil, v nichž něco prožil, která si nakreslil. U každého hesla je uveden současný i historický název objektu či místa, následuje velmi stručná charakteristika, dále autor objasňuje, kdy a v jaké souvislosti Mácha místo navštívil nebo jak se místo váže k jeho životu.
Další informace se týkají Máchových kreseb a nechybějí ani relevantní ukázky z básníkových zápisníků, vážících se vždy ke konkrétnímu místu. Největší část každého hesla zaujímá historie místa. Součástí každého hesla jsou také praktické turistické informace, odkaz na číslo mapy Edice Klubu českých turistů a souřadnice GPS.
