Bílá se už dlouho brodí vodami tuzemského popu, kde si vybudovala neochvějnou pozici, zejména co se popularity týká. Trvalo to dvacet let od hardrockových začátku a prvního popového singlu Neposlušné tenisky až po loňské rekapitulační album Láska je láska, nazvaném po jednom z největších hitů devadesátých let.
Poslední studiové album nazvané Jampadampa vyšlo před třemi lety, a už na něm zpěvačka naznačila, že by se mohla odklonit od popu k šansonu. Juchat a mít rozvernou image přece nejde až do důchodu, i když Helena Vondráčková by možná tvrdila opak.
Aktuální záznam z jejího domovského divadla Ta Fantastika nasvědčuje, že jazzem či šansonem šmrncnuté skladby čtyřicetileté Bílé sluší a jde o cestu, na níž může elegantně stárnout i se svými fanoušky.
Ovšem pozor - Bílá zůstává duchem (a také vizáží, což dokazuje DVD, které vychází zároveň s CD) stále mladá, což je patrné nejen z vtípků a hlášek mezi písněmi, ale i z jejího zaujetí pro zpěv.
Na koncertní album ovšem vybrala ze svého repertoáru spíše melancholické písničky. Nezapomněla na své dvorní skladatele Gábinu Osvaldovou a Ondřeje Soukupa, půjčila si Kocábův hit, který textař Michal Horáček citlivě předělal do podoby S cizím chlapem v cizím pokoji, zvládla i Gershwinovo Summertime.
Bílá také vsadila na správnou kapelu, tvořenou excelentními tuzemskými muzikanty. Klavírista Petr Malásek a spol. jsou jistotou oproti albovým verzím citlivě přearanžovaných písniček, v nichž září zpěvačka ať už sama, nebo v duetu s Kamilem Střihavkou (Skleněný hvězdy), a za vokální podpory Radky Fišarové.
I když by bylo zajímavé slyšet Lucii Bílou znovu zpívat rock (třeba se v dohledné době odhodlá), Koncertem si sama vybrala. Jde o důstojné rozloučení s jednou érou kariéry a vykročením do nové. Rozhodnou nové autorské písně na příštím albu.
Lucie Bílá - Koncert
EMI, délka CD 76:11 a DVD cca 87:00
Tři pecky: Summertime, Tma, Píseň samotářky
Hodnocení iDNES: 
