Poprvé se objevuje termín psychadelická hudba, kapely jako Grateful Dead tvořily pod vlivem psychadelik a dokonce vyzývaly i své fanoušky k jejich konzumaci při poslechu, čímž měl být dosažen kýžený efekt.
Po zákazu prodeje i výroby LSD zapadlo psychadelické umění úplně nebo se odsunulo do nejhlubšího podzemí. Renesanci oslavilo až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, tentokrát však v úplně nových podmínkách.
Za přímé pokračovatele psychadelické hudby šedesátých let je možné považovat britské indie skupiny, používající kytarovou zpětnou vazbu k vytváření zvukových stěn. Zcela nové možnosti poskytly až počítače a samplery, které mají neomezené zvukové možnosti, stejně jako naše uši při intoxikaci. Vznikly hudební styly, které inspiraci drogami nijak neskrývají, dokonce naopak (např. Acid House, Chemical Beats...).
Nové obzory se otevřely i ve výtvarném umění, a to také díky modernějším počítačům. Do té doby naráželi výtvarníci na nemožnost zachytit věrně průběh halucinace, žádné barvy ani žádná technika jim neumožnovaly vytvořit to, co viděli. Počítačová grafika je jako jediná schopna vytvořit například fraktály, pracuje s neomezenou paletou barev, může deformovat prostor. Psychadelika mají určitý vliv i v dalším novém výtvarném oboru - graffiti. Kvůli jednotné technice je zde velký důraz na tvary, barvy a především na nový, originální přístup. Nejde o to, co graffiti vyjadřuje, co znamená daný nápis nebo zkratka, důležitá je forma, míra invence.
A to jsou právě možnosti, které psychadelika poskytují, mohou nám ukázat, že neexistuje jen jedna prošlapaná cesta, ale množství dalších steziček.
