Osnovu Reesovy knihy tvoří - stejně jako v případě stejnojmenného seriálu BBC, který uvedla ČT2 - osobní výpovědi přímých účastníků. A stejně jako v televizním seriálu je tento přístup ve výsledku mnohem účinnější než pouhý výčet počtu obětí a historických dat.
V projektu zaštítěném BBC shromáždil Rees výpověď asi stovky svědků. A to nejen přeživších vězňů koncentračních a vyhlazovacích táborů, ale i jejich dozorců a věznitelů. Z jejich očitých svědectví pak skládá plastický obraz toho, co se v Osvětimi i jinde odehrávalo.
Kromě utrpení vězňů, které sice nepřestane děsit, ale které lze v podobné knize očekávat, odkrývá Rees před čtenáři i méně tušené souvislosti holocaustu. Mezi ně patří především ochota, kterou nacisté pro své plány nacházeli mezi úředníky okupovaných zemí i prostými obyvateli - na Slovensku, v Maďarsku ve Francii i na britských Normanských ostrovech.
Poslední kapitola navíc ukazuje, že pro mnoho Židů neskončily útrapy ani vysvobozením z tábora, ale pokračovaly řáděním Rudé armády a mnohdy i po návratu domů. Ve všech těchto případech ukazují výpovědi svědků, jak po celou tu dobu viselo jejich přežití na vlásku a jak záleželo na nevypočitatelném štěstí.
Oč silnější je Reesova kniha ve slovech a větách, tím víc pokulhává v grafickém zpracování. Text doprovází 28 fotografií. Mezi nimi jsou ovšem i spíše ilustrativní portréty Adolfa Hitlera či Reinharda Heydricha. Strohost knihy vynikne zvlášť v porovnání s graficky vydatným televizním seriálem.
Zvlášť nepříjemná je absence jakékoli mapy, takže Osvětim, Treblinka, Majdanek či Sobibor zůstávají jen pojmy "kdesi" na východě. Podobně i rozlohu a uspořádání jednotlivých táborů si musí čtenář utvářet jen ve své mysli - ačkoli mu televizní seriál nabízel dokonce trojrozměrné modely továren na smrt.
Na síle slov však slabost obrazového doprovodu neubírá. Reesova kniha zůstává jedinečným pohledem za ploty z ostnatého drátu a do duší příslušníků SS i jejich obětí.
 Osvětim - Nacisté a konečné řešení |
