O přízeň čtenářů teď svádějí boj dvě publikace dvou odlišných politiků. Minulý týden vyšly Zemanovy paměti, pak představil v pražském Paláci Luxor svou knihu nazvanou Rok druhý prezident Václav Klaus. - více zde
Souhrn své intelektuální činnosti opatřil prezident krátkou předmluvou. Sám charakterizuje uplynulý rok růstem vlastních preferencí, připomíná svou účast na řešení jedné vládní krize.
To, co píše, se dá parafrázovat takto: zatímco si první rok zvykal a přesvědčoval své okolí o tom pravém rytmu prezidentského úřadu, druhý rok už opravdu "vládl".
Jeho cílem bylo, aby on sám a s ním i jeho úřad byli nejširší veřejnosti co nejvíc na očích a v té souvislosti pokáral média, že se nedostatečně zajímají o jeho aktivity na zahraničních cestách.
"Když se podívám do svých záznamů, sám s překvapením zjišťuji, že jsem byl loni v cizině jedenatřicetkrát a že celkový počet mých projevů vyšplhal na číslo sedmdesát," píše.
Jedním odstavcem předmluvy neopomněl vzdát hold a poděkování své ženě Livii.
"...je svého druhu poněkud netradiční kronikou naší doby," charakterizoval prezident právě vydaný soubor Rok druhý 2004." A dodává: Myslím, že jsem dělal, co bylo v mých silách.
První oddíl knihy obnáší dvanáctku oficiálních projevů, počínaje novoročním, přes projev v předvečer vstupu do EU nebo řeč k 17. listopadu pod názvem "Jubilejní patnácté výročí, usilujme o pozitivní dnešek".
Dalších osmnáct projevů pak obnáší třeba řeč na setkání s předními manažery, "Smiřme se s minulostí", kterou věnoval česko-německým vztahům, projev v Lidicích, ale také třeba implikace nedávného rozšíření Evropské unie - pokus a prvotní analýzu. Patří se také řeč věnovaná k narozeninám Tomáši Baťovi, úvodní slovo na vyhlášení soutěže Czech Press Photo a mimo jiné i zdravice na kongresu ODS.
Nedílnou součást sbírky tvoří projevy při jeho státních návštěvách, ať už třeba Portugalska, Číny nebo Kyrgyzstánu, ale i projev na státní večeři u příležitosti návštěvy generální guvernérky Nového Zélandu, či vystoupení v bulharském Parlamentu.
Devatenáct článků a esejů mapuje aktivity prezidenta Klause ve druhém roce jeho působení v úřadě na dalším poli jeho činnosti. Patří sem třeba úvodní materiál Podpis zákona neznamená souhlas nebo Neztraťme se v Evropské unii. Čtenář se pak dostane před Magii pana Peňáze až k Malému vánočnímu zamyšlení.
Následují čtyři ekonomické texty, z nich jmenujme namátkou Spor o devadesátá léta: poznámky k problému postkomunistické transformace.
V dalším podsouboru vybrané dokumenty jich čtenář najde osmnáct. Jsou to převážně Klausovy dopisy nejrůznějším osobnostem: Cyrilu Svobodovi, Vladimíru Špidlovi, Milanu Kunderovi nebo Nancy Reaganové. Všeobecně známá je jeho odpověď spisovatelce Joanne Kathleen Rowlingové na její kritiku praxe v našich psychiatrických ústavech. V neposlední řadě sem patří i Klausův dopis manželce Ivana Hlinky po jeho tragické smrti.
Sedmý oddíl knihy patří deseti vybraným rozhovorům, které prezident poskytl během roku 2004 nejrůznějším médiím. Od MF DNES a Českou televizi, přes Týden až třeba po Rádio Beat.
Velmi zajímavá je příloha obsahující přehled hlavních akcí prezidenta republiky, která skutečně překvapuje množstvím nejrůznějších aktivit ve formě dost podrobného itineráře, který spolu s vybranými písemnými dokumenty dává tušit, že prezident je - zdá se - skutečně pilný muž.
