Většina povídek bude zřejmě Urbanovu pravidelnému čtenáři povědomá: vyšly totiž časopisecky nebo v tématických povídkových sbírkách, které vydává nakladatelství Listen. Autor některé nicméně pro knižní vydání upravil - až aktuální verzi považuje za definitivní.
Protože Urban - chvályhodně - "vždycky musí mít něco extra", Mrtvý holky vycházejí hned ve třech podobách: nejlevnější je neilustrovaná (i tak ovšem jako vždy v brilantní grafické úpravě Pavla Růta), vydání s Růtovými expresivními obrázky je o stovku dražší.
Třetí verze je limitovaná, bibliofilská. Je nejen číslovaná a obohacená o originál Růtova grafického listu, ale také hned dvojmo zabalená: do bílých krajkových tang s visačkou "Urban girls", to celé je ukryto v dřevěné krabičce, kterou nelze vzhledem k názvu knihy nazvat jinak než "rakvičkou".
Miloš Urban jako romanopisec (připomeňme jen Poslední tečku za Rukopisy, Sedmikostelí, Hastrmana či zatím poslední Santiniho jazyk) je mimo jiné proslulý svou schopností míchat realitu s tajemnem a využívat prvků takzvaných "pokleslých žánrů" jako je detektivka, horor nebo erotická literatura.
Tento rukopis je typický i pro jeho povídky, které vznikly v letech 2002 - 2006. Byť autor i po jejich vydání asi zůstane především romanopiscem, jeho mimořádně záživný vypravěčský styl, kterým je schopen oslovit i méně náročného čtenáře, a zároveň postmoderní "hračičkovství", určené pro okruh literárních fajnšmekrů, udrží knihu bez problémů v základní kvalitativní linii jeho tvorby.
Samozřejmě, že i mezi deseti povídkami by bylo lze hierarchizovat. Snad "nejurbanovštější" povídkou je hned úvodní Běloruska (jejímž vypravěčem je ostatně Max Unterwasser, postava známá i z jiných autorových děl), naopak nejvíce se z jeho tvorby vymyká až příliš upovídaný Záznam rozhovoru se ženou středního věku.
Urban je mistrem ve vymýšlení překvapivých point (viz povídky Faun či To strašný kouzlo podzimu) i celých poněkud "perverzních" příběhů (Smrtečka, Vlasy), a v neposlední řadě v navozování mrazivé hororové atmosféry (Štědrá noc baronky z Erbannu).
Zároveň ale kdesi v pozadí vší té temnoty cítíme jakési autorovo pomrknutí, že vše není úplně tak vážné, jak se to na první pohled tváří. A právě toto balancování na hraně mezi vážností a zábavností je na Mrtvých holkách nejlákavější.
Miloš Urban - Mrtvý holky
Vyd. Argo, 208 stran
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
