Tous a poil! (obálka knihy)
Francie má knižní skandál – kvůli obrázkové hříčce, jejíž název Tous a poil! by se dal přeložit jako Všichni do naha! a která vypráví přesně o tom – o svlékání. Na břehu moře si prostě a jednoduše odkládají oblečení lidé, kteří se jdou koupat. Děti, babičky, učitelé a učitelky, policista, maminka s tatínkem, a dokonce i pes.
"Svlékání se je každodenní normální akt, přesto se děti často cítí trapně kvůli své nahotě, jsou zvyklé na posměšky. Chtěli jsme ukázat, že úplně všichni máme zadek, prsa, faldy nebo třeba mateřská znaménka," vysvětluje autorka knihy Claire Franecková.
Skupinové foto
Publikace vyšla v dubnu 2011 a francouzský Amazon jí prodal zhruba patnáct set výtisků. Jenomže letos v únoru vystoupil v jednom televizním pořadu politik Jean François Copé a knihu zkritizoval: "Jsou v ní nazí učitelé i policisté – a to není nejlepší pro zachování jejich autority, že?"
Na protesty proti knize Tous a poil! (Všichni do naha!) zareagovali francouzští nakladatelé. Také se svlékli.
Jeho konzervativní postoj vyprovokoval k akci hned dva tábory. Tím prvním jsou francouzští nakladatelé a knihkupci, kteří zareagovali okamžitě, sešli se a ... svlékli se. Vytvořili hromadnou nudistickou fotografii, na níž mají choulostivé partie zakryté knihami.
"Chceme tímto – doslova aktem – podpořit knihy, které jsou otevřené, rozvíjejí fantazii, rozšiřují horizonty a chtějí rozproudit debatu," tvrdí. Jejich heslem je Nahotou proti cenzuře!
Druhá skupina, která zareagovala na Copého kritiku, jsou samotní čtenáři. Už několik dní po jeho televizním vystoupení hlásil Amazon zdvojnásobení prodejů – to, co se dřív prodalo za dva a tři čtvrtě roku, teď zmizelo za tři dny. Copé tak zcela nezamýšleně udělal naháčům tu nejlepší reklamu.
Zatímco ve Francii se bojí, aby děti nezahlédly kousek obnaženého těla, Slováci je rovnou nechávají napospas příšerám, strašidlům a podivným individuím. Tedy ty zlobivé. V češtině vychází doplněné vydání proslulé slovenské sbírky Pohádek pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče.
Pohádky pro neposlušné děti (obálka knihy)
Dušan Taragel nemilosrdně napsal a Jozef Danglár drsně ilustroval sadu čtrnácti příběhů, v nichž vystupují tak nesnesitelné ratolesti, že je třeba k jejich převýchově zvolit ty nejpřísnější metody, někdy dokonce i zásahy zcela nevratné.
Je tu extrémně lenošné dítě, špinavá holčička, která se nerada myje a smrdí, dívenka, co si z nosu vytvořila bezmála okurku, protože se v něm bez ustání dloube, a naučila to už i všechny svoje hračky, zapomnětlivý chlapeček, který už nikdy netrefí domů.
Výchovné čtení to není
Kromě nadšených ohlasů, jež velebí přímost a černý humor cynických příběhů, se však vyskytla i řada čtenářů, kterým se Pohádky pro neposlušné děti nelíbí: "Je mi líto vyhozených peněz za odpudivé ilustrace, necitlivé vyjadřování o smrti dědečka a babičky, o učitelce, která se zbláznila. S manželem jen kroutíme hlavami, jak mohl někdo tuhle knihu věnovat dětem," píše jedna z čtenářek.
Ilustrace z knihy Pohádky pro neposlušné děti
Další si stěžují na opakující se motivy a fráze a upozorňují, že ve většině případů jsou ve svých špatných vlastnostech děti poměrně nevinně – pokud je šestiletý chlapeček líný, je nutné se ptát rodičů, k čemu ho těch šest let vedli, a ne na něj volat armádního plukovníka nebo cizího dědu, jenž si chlapce osedlá a navždycky ho odvede od rodičů.
Danglár a Taragel napsali spíš knihu pro pubertální sígry, kteří pochopí nadsázku, ani náhodou to není výchovné čtení pro malé děti. Na rozdíl od milé francouzské nahoty.
