Jak a kdy vznikla organizace Manifest?
Založili jsme ji před půl rokem, protože jsme potřebovali vystupovat jako konkrétní organizace, což nám umožňuje lépe se pohybovat na veřejnosti. Všichni máme jinak své vlastní aktivity, někteří z nás pracují třeba u filmu, v novinách nebo se pohybují v oblasti managmentu. Přesto jsme si všichni vyčlenili několik měsíců, abychom se mohli věnovat společným projektům. Je to velká příležitost, která je momentálně důležitější než naše soukromé projekty, ke kterým se stejně časem vrátíme.
Nyní se prezentuje v pražském Mánesu, kde probíhá výstava 1999 Beyond Art. Jaké další společné projekty máte za sebou a naopak před sebou?
Před několika měsíci jsme uspořádali interaktivní multimediální výstavu v Sarajevu. Našli jsme si tam budovu staré školy, ve které jsme udělali třídenní performance. Teď se hodně soustředíme na Prahu. Spolu s Linhartovou nadací jsme zprovoznili první patro pražského klubu Roxy, ve kterém začala fungovat obrovská galerie No. D., jejíž prostor by se měl využívat pro účely současné kultury. Tato galerie byla otevřena naším multimediálním projektem The Last Unerground. Do budoucna máme hodně plánů. Zaprvé jednáme o pronájmu celého Mánesu, který bychom chtěli využívat příští rok. Za dva měsíce jsme pozváni do Francie a jelikož má být Tokio kulturním městem roku 2000, chtěli bychom se tam také prezentovat.
Proč jste svůj projekt v Roxy představili zrovna pod jménem The Last Underground, když se jednalo o multimediální výstavu, jejíž vernisáž byla přenášena přes inernet?
Má to hned několik důvodů. Když se řekne v Čechách underground, tak si samozřejmě lidé vybaví úplně jinou akci. My jsme tento název nevytvořili konkrétně pro Prahu, mysleli jsme to spíš všeobecně. Poslední underground – konec milénia, název byl spíš jen o poloze umění, o tom, co to umění vůbec je a o experimentu. The Last Underground nedávno skončil v Berlíně a tam se nikdo nevyjádřil k nevhodnosti názvu. Tady v Čechách totiž lidé nejsou zvyklí na experiment. Poslední underground je vlastně dokonalý vzorek práce vybudované během osmi let ve Francii, Itálii, Německu a New Yorku, práce, která vznikala v nejrůznějších podmínkách. Vybrat od nich ta nejlepší díla, to znamenalo odvést velký kus práce.
Jakým způsobem na sebe navazují The Last Underground a 1999 Beyond Art?
Přestože tu vystavují někteří lidé podruhé, tak tu nejsou k vidění úplně stejná díla. U každého došlo k jakési transformaci. Hlavně už je jen rozdíl v instalaci, každý musel totiž své dílo nějakým způsobem umístit do prostředí. Myslím si, že by se nikdy nemělo dělat více výstav se stejným úmyslem. Důležité je právě to, že je to v tento čas a na tomto místě.
Bez názvu 1 |
Bez názvu 2 |
Bez názvu 3 |
Bez názvu 4 |
Bez názvu 5 |
Bez názvu 6 |
Bez názvu 7 |
Bez názvu 8 |
Přilehlá část ostrova Žofín |