Vědec Ijon Tichý v Lemově příběhu z roku 1971 na setkání badatelů o budoucnosti zažije vládní manipulaci halucinogenními drogami, které vylepšují neutěšenou realitu.
"Chemickou diktaturu coby podobenství komunistické éry jsem při psaní scénáře posunul k současné diktatuře zábavního průmyslu," vysvětluje nyní režisér Ari Folman, jak proměnil Lemův text ve stejnojmenném filmu, vstupujícím příští týden do našich kin. "Přesto velká část výsledného tvaru v sobě nese ducha původní předlohy, nejsilněji v animované části," říká izraelský filmař, jehož rovněž animovaný dokument Valčík s Bašírem byl nominovaný na Oscara.
Skenování herců? Realita
Futurologický kongres však obsahuje také hrané pasáže. Robin Wrightová v něm představuje filmovou hvězdu na rozcestí: čím víc vrásek, tím míň rolí. Proto přijme návrh studia, které chce její tělo, pohyby i výraz naskenovat, aby získalo virtuální herečku odolnou proti stárnutí. Po dvaceti letech jde hrdinka jednat o prodloužení smlouvy na futurologický kongres a octne se právě v animované říši, ve společnosti kultu mládí a průmyslu iluzí.
"Když jsme v Los Angeles hledali místo pro natočení scény ve skenovací místnosti, šokovalo mě zjištění, že taková věc dávno existuje. Herce skenují už několik let, jako by éra po Avataru lidi z masa a kostí nepotřebovala," chová režisér naději, že právě Futurologický kongres bude před umělými herci varovat.
Animací vzdal hold dílu bratrů Fleischerových z 30. let minulého století. Malovala se ručně v osmi zemích, pětapadesát minut se rodilo dva a půl roku. "Už víme, že spánek je výsadou smrtelníků a animace výsadou bláznů," shrnuje Folman vznik filmu, v němž uctil i svůj vzor Stanleyho Kubricka odkazy na Dr. Divnolásku a svou nejmilejší sci-fi vůbec, 2001: Vesmírnou odyseu.
