Německý tisk nešetří slovy chvály − internetový server Spiegel online dokonce uvedl, že česká kinematografie dokáže jako jedna z mála evropských konkurovat hollywoodské produkci.
Vratné lahve, v Německu uváděné od 24. ledna pod názvem Leergut (doslova "prázdný vratný obal"), totiž podle Spiegelu vynikají svěžím humorem a autenticitou podpořenou pomalým stylem vyprávění, proti které působí současná americká produkce "upotřebeně".
"Hollywoodské produkce to v Česku mají těžké, těžší než ve většině jiných států Evropy. Vratné lahve symbolizují malý kinematografický zázrak, domácí vítězství českého filmu," napsal Spiegel online v článku nazvaném "Prázdné lahve, plná kina".
Vratné lahve − německý trailer
Své tvrzení dokládá magazín faktem, že třetina lístků prodaných během loňského roku v České republice byla na domácí filmy − byť v celkové nabídce kin tvořily jen desetinu. Podobný zájem o domácí kinematografii je na starém kontinentu už jen ve Francii.
"Populární a dobrosrdečný film nemusí vždy pocházet z Hollywoodu. Svěráci to dokázali víc než působivě," přidává se k pozitivním ohlasům deník Die Welt.
Zdeněk Svěrák, jenž ve Vratných lahvích sehrál hlavní roli vysloužilého učitele Josefa Tkalouna odmítajícího se smířit s nevzrušivým životem důchodce, je pak v Německu srovnáván se slavným Seanem Connerym.
"Vždyť já nevypadám jako on. On vypadá jako já," říká v žertu Svěrák a nejen touto větou podle německého tisku dokládá šarm, humor a ironii českého filmu, ale i jeho nové sebevědomí.
 Pan Weberknecht v němčinějak zní předabovaný Svěrák |
Ať už se můžou zdát kritiky opěvující Vratné lahve coby nejúspěšnější český film všech dob jakkoli nadsazené, diváka fandícího českému filmu minimálně potěší. A nádavkem i pobaví.
Komicky totiž působí fakt, že němečtí překladatelé si dali tu práci, a kromě dialogů přeložili i jména hlavních hrdinů. Josef se tak nejmenuje Tkaloun, ale Weberknecht, jeho kolegyně učitelka Ptáčková se pyšní příjmením Vöglein.
Postava pana Wasserbauera, který se v české verzi učí němčině, také došla posunu − jméno sice zůstalo, k paní Tkalounové, respektive Weberknechtové, dochází na lekce francouzštiny.
Pro zajímavost − Der Weberknecht je podle slovníku sekáč dlouhonohý. Tkaloun se pak jedním slovem překládá jako Das Posamente. Uvažovat se dá i o složenině slov Weber a Knecht. V tom případě by šlo o tkalcovského pacholka.
Tak se dá ale uvažovat pouze s nadsázkou. Weber se totiž dá ve slovníku najít jen jako jméno, jež se nepřekládá. Zato se jménem Řezáč si němečtí překladatelé dali stejnou práci jako s Ptáčkovou − Pavel Landovský hraje Herr Schneidera.
A ještě jedna perlička. Němečtí distributoři diváky na Vratné lahve lákají plakátem, na němž je napsáno "nejúspěšnější český film všech dob".
Soudě dle návštěvnosti to ale není pravda − například Troškova komedie Slunce, seno a pár facek uvítala během jednoho roku více než čtyři miliony diváků. Vratné lahve přitom v současné době vidělo něco málo přes jeden a čtvrt milionu.
A další nápis na německém plakátu slibující "romantickou komedii" už doslova dráždí.
