Rozšířená edice alba Led Zeppelin III
Tyhle desky každý pravověrný rockový fanoušek dávno má a "umí" je nazpaměť. Přesto se vyplatí, aspoň těm, kteří se zajímají konkrétně o Led Zeppelin a patří k tzv. "staré škole" (tedy nespokojují se s bůhvíkde staženými digitálními kopiemi), do reedic jejich diskografie, který vzniká pod přímým dohledem kytaristy Jimmyho Page, investovat.
Zatím vyšla první třetina, tři alba z plánovaných devíti, a je tak pokryto rané a pro mnohé fanoušky nejsilnější období téhle britské kapely. Tedy období, kdy silně vycházela z černého blues, kdy definovala základní osnovy hardrocku a kdy do svého výrazu načerpala tradiční prvky britského folku.
Kromě remasterovaného základního znění každého ze tří alb, jež byla pouze pojmenována římskými číslicemi, najdeme v rozkládacích obalech vždy ještě druhý disk, přinášející bonusy.
Škrábání na strunu
Zeppelinovský debut z roku 1968 je doplněn koncertní nahrávkou z pařížské Olympie z téhož roku. I když není zvukově stoprocentní, vypovídá hodně o koncertním nasazení kapely, o době odpovídající míře hráčských exhibicí zejména Jimmyho Page.
Led Zeppelin
Stopáže jsou skutečně opulentní, Dazed And Confused má čtvrt hodiny, You Shook Me skoro dvanáct minut, další tři písně jsou desetiminutové. Zajímavé je, že už tehdy v Olympii Led Zeppelin hráli i dvě skladby z následujícího alba II, Heartbreaker a Moby Dick.
Mezi bonusy "dvojky" najdeme hlavně hrubé mixy slavných nahrávek, takže je slyšíme skoro v podobě, jako bychom seděli ve studiové režii přímo při natáčení. A tak třeba zjistíme, že zvukové efekty uprostřed hitu Whole Lotta Love vznikly škrábáním na vinutí kytarové struny, které bylo při finálním mixu elektronicky upraveno.
Třetí reedované album pak v bonusech přináší mj. tři písně, které Led Zeppelin nikdy nedodělali. Je mezi nimi i jeden z nejoblíbenějších bluesových standardů Key To The Highway.
