Křižovatky české aristokracie (obálka)
Kniha Křižovatky české aristokracie je volným pokračováním triptychu Příběhy české šlechty, Návraty české šlechty a Paradoxy české šlechty, který vycházel mezi lety 1995–2005. Autorem je Vladimír Votýpka (1932), který se osudům šlechticů věnuje už od 70. let.
V Křižovatkách české aristokracie se autor zabývá šesti šlechtickými rody, uvádí je do historického kontextu, ale především vypráví příběhy jejich příslušníků po druhé světové válce a po komunistickém puči v roce 1948, kdy jim byl vyvlastněn majetek a ve většině případů byli přinuceni k emigraci.
Podstatným tématem knihy pak je jejich návrat do Česka, restituce majetku a způsob života se znovu nabytým (nebo naopak nezískaným) majetkem. Autorovou chybou ovšem je, že fakta málokdy podpoří letopočty a čtenářovu orientaci tak znesnadňuje.
Světáci a dobrodruzi
Hraběnka Josefina Podstatzká-Lichtensteinová se vrátila do Velkého Meziříčí, kde restituovala starý rodový majetek, v devadesáti letech, ale plná elánu a činorodosti. Na fotografickém portrétu jako by z oka vypadla Jiřině Jiráskové v hlavní roli známého televizního filmu Zámek v Čechách – prostě aristokratka každým coulem, kterou neporazilo žádné protivenství.
S mužem a třemi dětmi emigrovala už v březnu 1948, po různých peripetiích se usadili v Chile. Po návratu, jak se shodují všichni zpovídaní v této kapitole, přijali bývalé "pány" jejich čeští sousedé velmi vstřícně. Postupem času však mezi třemi dětmi vyvstal dědický spor, v knize bohužel jen naznačený. Vyvolal jej podle všeho hraběnčin syn František, samozřejmě už také jako starý pán.
Život Františka Podstatzkého-Lichtensteina, který se v Chile mimo jiné živil jako kovboj a pilot malých letadel, je popsán jako jeden z nejdobrodružnějších v celé knize. Konkurovat mu může snad jedině Arnošt "Ernest" Kolowrat, syn významného hraběte Jindřicha Kolowrata, který s rodinou okamžitě po únoru 1948 emigroval do Spojených států.
Jindřich Kolowrat po návratu do vlasti. Vpravo Karel Schwarzenberg, vlevo automobilový závodník Vladimír Hubáček.
Arnošt "Ernest" Kolowrat v uniformě důstojníka amerického námořnictva v Hong Kongu
Arnošt, jeden ze tří synů hraběte Jindřicha, si užíval životního stylu weltmana a bohéma, vstoupil i do amerického vojenského námořnictva, vněmž zažil mimo jiné půlrok u atolu Bikini, kde americká armáda testovala atomové bomby.
Po mnoha známostech se nakonec oženil, vzal si neurozenou Američanku Barbaru, čímž se vyřadil z možnosti majetkového následnictví. "Můj největší životní úspěch byl ten, že jsem si vzal svou ženu a kvůli ní jsem se vzdal ohromnýho majetku, dědictví po otci," řekl autorovi na závěr svého vyprávění.
Když museli odejít
Anna Maria Waldstein-Wartenbergová, zvaná Mirli
Velmi silná je kniha v líčení okolností odchodu šlechticů z Československa. Anna Maria Waldsteinová, řečená Mirli, poskytla autorovi svůj deník. Detailně v něm popisuje květnové a následující dny roku 1945, plné ponižujícího jednání vůči šlechtě, jež se vždy hlásila ke svému rakušanství, které rozhodně v době vypjatých antiněmeckých vášní nebylo bodem k dobru.
Marii Nostitz-Rieneckové se sice nepodařilo získat zpět rodový zámek v Plané, který zcela zchátral, ale v životě jako manželka italského diplomata měla vcelku štěstí a dnes se věnuje pomoci slabozrakým. V knize líčí srdceryvné scény odchodu z Čech, který podstoupila s rodiči jako malá dívenka.
Korunu všemu nasadilo, když ji na hranicích čeští celníci obrali o nejmilejší hračky. Právě tyto zdánlivě drobné příběhy "všedního dne" dodávají knize plasticitu a působivost.
Pavlína Bořek-Dohalská
Nejmladší šlechtičnou, jež v knize figuruje, je Pavlína Bořek-Dohalská. Vypráví o svém divokém životě, spojeném s alkoholem a drogami, cestování do Antarktidy i Indie. Pointa jejího zajímavého vzpomínání přichází, když se na konci kapitoly dočteme, že je nyní členkou Hare Kršna.
A mimochodem, o osudech české šlechty vypovídá i to, že její otec Antonín Bořek-Dohalský je vyučený pokrývač a tři strýcové kuchař, strojař a klempíř...
Diana Phipps-Sternbergová
Poslední příběh patří Dianě Sternbergové. Ta působí jako ideál představ o šlechtičně jednadvacátého století. Jako bývalá bytová architektka zvelebuje svůj zámek v Častolovicích, podporuje kulturu, věnuje se charitě, působí skromně, ale na fotografiích modrou krev nezapře.
Kniha drží dobře pohromadě a nabízí vlastně modelové příklady různých osudů českých aristokratů. Vesměs takových, kteří cestu životem měli plnou zákrutů, doba a její protagonisté jim házeli klacky pod nohy, ale oni z ní neuhnuli a zachovali si svoji šlechtickou hrdost.
Jedinýou svým způsobem diskutabilní, protože s hlavním tématem jen velmi okrajově související kapitolou je hned ta úvodní Amnestant 6, kterou tvoří rozhovor s Jaroslavem Cuhrou, českým disidentem, chartistou a po listopadu 1989 poslancem.
Přestože jeho životní příběh je pro dobu totality dostatečně ilustrativní, tématu šlechtických restitucí, o kterých rozhodoval parlament, jehož byl Cuhra členem, se vlastně dotýká jen velmi zběžně.
