Ale jinak platí, že střihač Jay Cassidy a herec ve vedlejší roli Hal Holbrook nedostali oscarové nominace neprávem. To spíš Zlatý glóbus za píseň Eddieho Veddera mohl být stejně tak výrazem hudebního vkusu filmových kritiků jako jejich postojů blízkých textům protestsongů.
Novodobý Kerouac
Nicméně politický plakát tvoří jen "věcné břemeno" filmu. Podobně si kdysi zákazník musel k podpultovým cigaretám přikoupit komunistický tisk, jejž hned před trafikou zahodil, a také z Útěku do divočiny si divák uchová v pocitové paměti jiné věci než balast frází.
Neboť mladý muž sám v bílé pustině, to je obraz, jenž nikdy neselže, přestože útěk od civilizace za představou naprosté svobody v panenské přírodě rozhodně nepřináší tematickou novinku.
Ostatně okouzlený i okouzlující snílek s literárními sklony hospodaří na Aljašce jako hrdinové Jacka Londona, sledem dnů a úkonů připomíná popisy z loveckých povídek Ernesta Hemingwaye a do ledového útočiště za svým duchovním přerodem putuje napříč Státy coby novodobý Jack Kerouac. Originalitu mu dodává jednak bezprostřední Emile Hirsch, jednak neustále přítomné divákovo vědomí, že tenhle příběh se doopravdy stal.
Cestopis bez konce
Hrdinovu pouť vroubí zpomalované a komentované návraty k jeho kořenům, pohříchu plné banalit. Rodiče se honí za penězi a kariérou, otec dokonce pracoval pro NASA proti Sovětům; tudíž se syn po promoci vzbouří proti společnosti vzývající kult věcí, úspory dá na charitu, zbylé peníze i auto spálí a odejde z domova.
Názorná agitka se tu prolíná s reklamně malebným kýčem ve stylu "pohled plaché laně za jarního jitra" a s literární přepjatostí chlapcových zápisků. Nicméně buřičově až dojemné čistotě spolu s nádhernou kamerou, za níž stál obrazový tvůrce Motocyklových deníků Eric Gautier, prostě nelze nepodlehnout.
Ve střední části počne vyprávění trochu váznout. Na své cestě hrdina potká tu párek postarších hippies, tu veselé dánské turisty či bodré kombajnéry; na "zlosyny" naopak narazí vždy, když poruší zákony. Z dramatu jednoho výjimečného života se tak stává model cestopisu, jenž může obsáhnout nekonečně mnoho zastávek, a tudíž i hodin. Až v závěru se s hrdinovým zráním znovu vrátí k ryzí osudové podstatě.
Kdyby s sebou nevlekl tíživý náklad slov včetně sociálněkritických frází, byl by Útěk do divočiny po filmařské stránce ještě účinnější. Neboť vzpoury dobrovolných Robinsonů se zjitřenými smysly a pohádkovými ideály mají dar očisty i soucítění.
Útěk do divočiny
USA, režie Sean Penn, hrají Emile Hirsch, Vince Vaughn, William Hurt, Catherine Keenerová, titulky, 140 minut.
Hodnocení: 70 %
