Kdysi jsem napsal, že by si za roli Škopkové ve filmu Slunce, seno, jahody zasloužila Oscara, a ona mě posléze obvinila z toho, že si z ní „dělám šoufky“.
Nedělal jsem si je - jsem dodnes přesvědčen, že strhující směs komedie a tragiky, kterou do postavy hoštické paňmámy vložila, snese srovnání s mnoha výkony filmových hvězd oceněných cenou akademie.
V dalších pokračováních se samozřejmě spolu s úrovní celé série vrhla do divácky vděčné náruče jednorozměrné vulgarity a bezcitnosti, ale uprostřed všeho toho fackování pořád zůstává vzpomínka na scénu, v níž Škopková usedavě pláče u filmu Angelika, markýza andělů.
V té chvíli nám totiž Růžičková dává najevo, že se celou dobu vysmíváme udřené ženské, které se život rozpadá pod rukama. A která si to moc dobře uvědomuje. Tak silných a přitom neokázalých hereckých momentů v našem filmu moc nemáme. Ale přestože Helena Růžičková účinkovala takřka ve stovce filmů, skutečných rolí dostala jen pár.
Její filmografie je přeplněná stylizovanými postavičkami družstevnic, čarodějnic či masových vražedkyň („Zavři oči, brouku!“) a vedlejšími postavami v televizních seriálech od těch slavných (Pan Tau) až k těm zapomenutým (Poručík Petr).
Helena Růžičková postupem doby stále více a více podléhala své stylizaci lidové komičky a bohužel se nenašel režisér, který by ji vyvedl z ghetta žvatlavých pořadů na Primě, zájezdových představení s předpovídáním budoucnosti či porotování v soutěžích o nejlepšího voříška a dal jí opět nějakou velkou příležitost.
O tom, že její potenciál s léty neochabl, nás přesvědčil jen Hynek Bočan v Přítelkyních z domu smutku. V malé roli zlodějky Helgy, která maskuje své podrazáctví lidovou bodrostí, byla nezapomenutelná.
Přervaná kariéra
Kariéru Heleny Růžičkové lze rozdělit na dobu „před“ a „po“ tajuplném zákazu činnosti, který ji postihl mezi lety 1972 až 1975. V záplavě zaručeně ověřených hereckých historek je těžké se orientovat. Růžičková sama tvrdila, že jí důvod nikdy sdělen nebyl a že jí tehdy předsedkyně Svazu dramatických umělců Jiřina Švorcová pouze kafkovsky navrhla, aby se „ke všemu přiznala“ a šla na rok prodávat do zeleniny, že se na „to“ pak zapomene. Růžičková byla tehdy na vrcholu kariéry.
U filmu sice začínala už ve čtyřech letech - v roce 1940 účinkovala v Čápově verzi Babičky (a po třiceti letech i v té novější, Moskalykově, což je rekordní výkon). Ale až na přelomu let šedesátých a sedmdesátých se konečně etablovala mezi hereckou špičku a stala se - z dnešního pohledu paradoxně - miláčkem intelektuálů, kteří jí přezdívali „česká Giulietta Massina“. Na začátku byly menší, ale výrazné postavy - v Jasného Všech dobrých rodácích, a hlavně v Schormově Farářově konci.
Její přechod k velkým dramatickým rolím se odehrál v divadle, ve slavné Gogolově inscenaci Revizora, s níž sklízela úspěchy i v Londýně (The Guardian kouzelně charakterizoval její Annu Andrejevnu jako „neukojenou rozkošnici“). V Revizorovi ji objevil režisér Papoušek a obsadil ji do role Heduš ve filmu Ecce Homo Homolka, který brilantně spojuje společenskou kritiku s úspěšnou komedií. „Dokázala zahrát hloupou tak inteligentně, že to je až zázrak,“ říkal o ní Papoušek.
A nebyla by to Růžičková, kdyby v roli Heduš opět nedojala - scéna, v níž osamoceně tančí mezi stromy v lese, v sobě zase nese trýzeň promarněného života a nesplněných snů. Po třech dílech Homolkových, skvělých divadelních rolích (Dáma s kaméliemi, Les, Alchymista) a řadě rolí ve filmech různých žánrů od Metráčku přes Babičku až po Pane, vy jste vdova, přišel zákaz filmové i divadelní činnosti, který Růžičkovou přivedl až do psychiatrické léčebny. Po návratu k filmu, s nímž jí pomohl Zdeněk Mahler, se však něco změnilo.
Ačkoliv byla Helena Růžičková vždy velmi silná a nezlomná osobnost, tříletý distanc v ní vytvořil hlad po filmování a „po lidském smíchu“. Vděčně přijímá každou nabídku, která těží z jejího komického typu, a odmítá vše, s čím by mohla znovu narazit. Po řadě průměrných komedií ze série Zítra to roztočíme, drahoušku si sahá na dno v dodnes neuvěřitelném koprodukčním filmu Zpívej, kovboji, který byl natočen v režii Deana Reeda, amerického zpěváka, který emigroval na Východ a stal se propagátorem socialismu.
„Jestli se Dean Reed chce vidět zepředu, zezadu i ze stran, mohl si koupit zrcadlo,“ ucedila tehdy na jedné z besed s diváky na téma této westernové parodie, v níž byla hlavním vtipem tloušťka Růžičkové i jejího syna Jiřího, který hrál jejího milence. Nicméně hned vzápětí účinkovala v podobně bizarní jugoslávské sci-fi Monstrum z Galaxie Arkana (oba filmy se totiž natáčely u moře ve známých socialistických letoviscích), a přijala dokonce i roli „ženy, kterou unesla voda“ v seriálu Návštěvníci. S divadlem byl úplný konec, ale naštěstí ta nejnezapomenutelnější filmová role měla ještě přijít.
Boj jménem Anna
„A komu byste to dali?“ říká režisér Karel Kachyňa o roli Anny Urbanové v seriálu Vlak dětství a naděje, který natočil podle románu Věry Sládkové v roce 1988 (ačkoliv ve hře byla podle pamětníků i Jiřina Bohdalová). Osud tehdy přidělil Heleně Růžičkové životní roli, která ji neopustila až do smrti. Zarputilá něha kuchařky, která svou rodinu řídí s dusivou náručí a laskavým srdcem, nám umožňuje chápat pozdější život a názory velké herečky. Její touhu pomáhat světu i furiantský a neustále medializovaný boj s rakovinou.
Protože na rozdíl od Heduš i Škopkové se Anna Urbanová životu nepoddala a bojovala neustále, stejně jako Růžičková: za sebe, za děti z dětských domovů, za gaye a lesbičky, často proti všem. Jejím nejvýznamnějším oceněním není ani Oscar, ani Český lev, ale místo v Síni slávy českých gayů a lesbiček a v souladu s dávným požadavkem Jiřiny Švorcové skončila svou kariéru jako prodavačka zeleniny - ve filmu Kameňák 2.
HVĚZDNÉ OKAMŽIKY
HOMOLKOVI
Komediální sága režiséra Jaroslava Papouška o rodině Homolkových vznikala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Příběhy jedné obyčejné rodinky dnes patří ke zlatému fondu české kinematografie.
SLUNCE, SENO...
V sérii filmů Slunce, seno... režiséra Zdeňka Trošky měla Helena Růžičková ústřední roli. A její úctyhodný herecký talent dokázal unést s ohromující lehkostí i rázovitý venkovský humor.
VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE
Televizní seriál Vlak dětství a naděje režiséra Karla Kachyni byl pro Helenu Růžičkovou příležitostí dokázat, že zvládne i dramatičtější polohy herectví. Využila ji beze zbytku.
TVORBA HELENY RŮŽIČKOVÉ
Ve své kariéře natočila Helena Růžičková více než sto filmů, řadu televizních inscenací a vydala několik knih. Přinášíme přehled nejdůležitějších z nich.
Filmy
Soudný den 1949
Spadla z měsíce 1961
Tři chlapi v chalupě 1963
...a pátý jezdec je strach 1964
Za pět minut sedm 1964
Bílá paní 1965
Škola hříšníků 1965
Dáma na kolejích 1966
Vrah skrývá tvář 1966
Happy end 1967
Jak se krade milión 1967
Konec agenta W 4 C 1967
Útěk 1967
Znamení Raka 1967
Červená kůlna 1967
Farářův konec 1968
Rakev ve snu viděti 1968
Všichni dobří rodáci 1968
Ecce homo Homolka 1969
Svatej z krejcárku 1969
Zabil jsem Einsteina, pánové 1969
Hogo fogo Homolka 1970
Pane, vy jste vdova 1970
My tři a pes z Pětipes 1971
Babička 1971
Dívka na koštěti 1971
Psi a lidé 1971
Homolka a tobolka 1972
Ukradená bitva 1972
Tři oříšky pro Popelku 1973
Náš dědek Josef 1976
Pozor, jde Jozefína... 1976
Což takhle dát si špenát 1977
O moravské zemi 1977
Od zítřka nečaruji 1978
Kamarádky 1979
Modrá planeta 1979
Blázni, vodníci a podvodníci 1980
Buldoci a třešně 1981
Monstrum z galaxie Arkana 1981
Tajemství hradu v Karpatech 1981
Příště budeme chytřejší, staroušku 1982
Slunce, seno, jahody 1983
Slunce, seno a pár facek 1989
Slunce, seno, erotika 1991
Trhala fialky dynamitem 1992
Fontána pro Zuzanu II. 1993
Hořké léto 1995
Knihy
Kuchařkou proti své vůli (1995)
Koupání zakázáno (s H. Kocourkovou a V. Klimtovou, 1995)
A tak jsem šla životem (2000)
Helena na cestách aneb Thajský sen Heleny Růžičkové (2003)
trilogie Deník mezi životem a smrtí (2003)
 Helena Růžičková na plzeňské onkologii. |
 Herečka Helena Růžičková s platinovou knihou. |
 Helena Růžičková a její přítel Václav Glazar v plzeňské nemocnici. (6. října 2003) |
 Helena Růžičková v plzeňské nemocnici. (6. října 2003) |
 Helena Růžičková v plzeňské nemocnici. (6. října 2003) |
 Helena Růžičková s manželem Jiřím |
 Helena Růžičková v plzeňské nemocnici. |
 HELENA RŮŽIČKOVÁ NAPOSLEDY V PRAZE. Křest knihy Helena na cestách v Celebrity café na Vinohradské třídě - 17. prosince 2003. |
 POSLEDNÍ FOTOGRAFIE. Helena Růžičková s přáteli v plzeňské nemocnici - 29. prosince 2003. |
