Autor slavného Souostroví gulag a povídky Jeden den Ivana Děnisoviče si Nobelovu cenu převzít tenkrát před osmatřiceti lety nepřijel - bál se totiž, že mu sovětská moc nepovolí návrat do vlasti.
Sovětský svaz stejně musel o čtyři roky později opustit, poté, co ve Francii vyšel první díl románu Souostroví Gulag, který popisuje hrůzy stalinských lágrů. Odjel nejprve do západního Německa a Švýcarska, později se usadil v americkém Vermontu. Do Ruska se vrátil v roce 1994.
Původně dvakrát vyznamenaný důstojník dělostřelectva z druhé světové války Alexandr Solženicyn strávil v gulagu osm let, další tři ve vyhnanství v Kazachstánu. Odsouzen byl za kritiku Stalina v jednom z dopisů svému příteli.
Je autorem desítky knih, z nichž první vyšly v ruském samizdatu, všechny byly přeloženy do mnoha světových jazyků.
"V gulagu jsem někdy psal na kamenné stěny. Psával jsem také na útržky papíru, napsané jsem se naučil nazpaměť a papírky jsem zničil," řekl v jednom z rozhovorů Solženicyn.
I po návratu do Ruska kritizoval nejdřív Gorbačova, poté Jelcina, k Putinovi naopak zaujal poměrně kladný postoj a akceptoval ho jako "dobrého diktátora", sám sklidil pohoršení za svůj příklon k ruskému nacionalismu. Ostatně Putin přišel k Solženicynově rakvi položit květiny i letos v srpnu, když velký pamětník ruského gulagu zemřel.
Solženicyn kritizoval nejenom komunistickou totalitu, ale i západní demokracie, jako nejslavnějšího ruského emigranta v USA ho nepřijal žádný z amerických prezidentů. Když v srpnu 1968 obsadila bratrská armáda Československo, řekl Alexandr Solženicyn: "Je ostudné být Sovětem."
