Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Konečně česky vyšly zápisky kata z Osvětimi

  3:26
Opožděny o více než půl století vycházejí poprvé česky zápisky nacistického vraha, který se necítil být vrahem. Velitele osvětimského lágru Rudolfa Hösse.

Koncentrační tábor Osvětim - Koncentrační tábor Osvětim. | foto: Profimedia.cz

I po těch letech, četných knihách, dokumentech, svědectvích jsou Hössovy zápisky úděsným čtením, které by si měli důkladně prostudovat všichni popírači holokaustu.

Je prošpikované paradoxy, z nichž ten nejmarkantnější spočívá v tom, že příběh komandanta koncentračního tábora Osvětim Rudolfa Hösse (1900-1947) by se zřejmě v jiné době a za jiných okolností odvíjel odlišně.

Höss snad mohl naplnit představy o snaživém, pracovitém zemědělci obrábějícím svůj kousek půdy a piplajícím milované koně. Ale nenaplnil. Mladý otec tří dětí našel svůj "pravý životní obsah" v oddané službě SS.

Moje duševno
Nejpověstnější z nacistických vyhlazovacích táborů budoval Rudolf Höss od píky a velel mu tři a půl roku do listopadu 1943. Po pádu Třetí říše se s novou identitou nějakou dobu skrýval, v březnu 1946 ho zatkla britská vojenská policie - ampulka s jedem se mu dva dny předtím rozbila.

Po vydání Polsku začal v krakovské vazbě dobrovolně, ba snaživě rekapitulovat svůj život, svou práci. Jde celkem o 114 listů, které Höss nazval Moje duševno. Začátky, život a prožitky. Psal je krátce před svou smrtí počátkem roku 1947 - z rozhodnutí polského Nejvyššího lidového tribunálu byl 16. dubna oběšen na místě, které tak neblaze poznamenal: v Osvětimi.

Jeho autobiografie doplněná o dílčí zápisky poprvé vyšla v polštině roku 1951 (kompletně pak o pět let později), německá, komentovaná podoba následovala roku 1958. Také český překlad, nadto vybavený předmluvou Ivana Klímy a doslovem Heleny Krejčové, přináší kromě Hössova Duševna i dva samostatné texty o Himmlerovi a Osvětimi, které souvisely s výslechy.

Více než šedesát let od konce války tak čeští čtenáři mohou posoudit autentické záznamy: mezitím se několika vydání dočkaly knížky věnující se Hössovu působení i výrokům, jako je Norimberský deník G. M. Gilberta či román Smrt je mým řemeslem slavného francouzského spisovatele Roberta Merleho.

Duch sboru
Tragédie a zároveň symbolika osudu Rudolfa Hösse spočívá v tom, že z něj zločince vlastně udělaly vlastnosti nijak výjimečné: přespřílišná horlivost, potřeba bezmezné víry a nekritický obdiv k autoritám.

Podle svých slov byl odmalička vychováván v přísném katolickém prostředí a k bezpodmínečné poslušnosti. Byl introvertní, ve vzpomínkách na dětství dojemně vykresluje projížďky s poníkem Honzíkem, na druhou stranu celkem zběžně přejde smrt svého otce i matky, kteří ho zaslíbili dráze duchovního.

Jakkoli Höss později omlouvá své nacistické angažmá vykonáváním příkazů, o nichž nešlo pochybovat, rané pochybnosti vůči církvi v sobě nijak nedusil, naopak prosadil svou vůli navzdory příbuzným i matce.

Jako mladičký dobrovolník na frontě v Turecku a Palestině za první světové války poprvé zažil opojný pocit "kamarádské pospolitosti", později, v polovojenských oddílech freikorps, kam vstoupil jako bezprizorní, zklamaný válečný veterán, už mluví o "duchu sboru".

Byl to také "duch sboru", který ho dohnal k podílu na jeho první politické vraždě, za niž si ve dvacátých letech odseděl pět let? Již od této pasáže je zřejmé, že se Höss na některých místech snaží umenšovat vinu, zamlčovat okolnosti a uhlazovat pojmy - brutální popravu vydává za spravedlivou odplatu stejně samozřejmě jako později považuje masovou likvidaci za výraz nutného postupu proti nepřátelům státu.

A často si bezděky protiřečí: cítí, píše a pojmenovává věci jako přesvědčený antisemita, ale osobní nenávist k Židům údajně necítil. Uvědomuje si, že pronikání zpráv o hrůzách páchaných v koncentrácích na veřejnost by nepřestalo, "ani kdybychom kvůli tomu postříleli stovky, tisíce lidí".

A hned v následující větě dodává: "To, že za šíření hrůzyplných zpráv, kterého se dopustili Židé, jsou trestáni jejich rasoví druhové, které máme v rukou, jsem tehdy považoval za správné."

Všichni hleděli na mne
Svým založením však Höss nebyl sadista, lpěl na své rodině, zvířatech, později při svém působení v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausenu i Osvětimi prosazoval slušné zacházení s vězni: "Nikdy, ani v jediném případě se nestalo, že bych já sám týral nebo dokonce usmrtil vězně. Žádné týrání jsem netrpěl ani u svých podřízených."

Odsuzoval šikanu a svévoli, miloval pevný systém, řád. Stejně jako Höss-vězeň pilně uklízel celu, pracoval v krejčovské dílně a učil se anglicky, Höss-komandant s frenetickým zápalem budoval vyhlazovací zařízení.

Nezastavily ho ani organizační nesnáze: pro kotle do vězeňské kuchyně neváhal zajet přes sto kilometrů, slamníky sháněl v Sudetech a ostnatý drát si prostě po kouskách nakradl. Zřejmě mu nijak nedocházelo, že posedlou snahou o maximální rychlost, efektivitu, kapacitu přisluhuje peklu.

Jak v předmluvě ke knize výstižně poznamenává spisovatel Ivan Klíma: "Je hrdý na to, že dosáhl výkonu, který se zdál nedosažitelný. Že ten výkon spočíval v počtu vražd za hodinu, nebylo pro něj podstatné."

Höss přiznává, jak bez záchvěvu v tváři sledoval likvidaci tisíců rodin, dětí, matek s novorozeňaty. Ve dne v noci, celé hodiny obhlížel přivážení mrtvol, vytrhávání zubů, stříhání vlasů, vykopávání masových hrobů a spalování. A on vydržel, šel příkladem - přece "všichni hleděli na mne". Jak by mohl dát najevo změkčilost, lítost, soucit?

Po léta vštěpovaná a přijímaná neúprosnost se odrazila i v jeho argumentaci a vyjadřovacím stylu: nezúčastněném, věcném, bezcitném, s čímž paradoxně "ladí" nečekané citové výlevy - obojí působí stejně přepjatě, nelidsky.

I ta nejstrašnější zvěrstva popisuje s neosobní chladností technických návodů, jako by je tím snad mohl umenšit; do nejmenších detailů vykresluje nápomocnost židovských komand (ostatně také pak určených k likvidaci), jako by svou vinu mohl svalit na své oběti.

Zásadní rozkazy ve jménu Vůdce pro něj byly "svaté, ty se žádným úvahám, žádným výkladům, žádným interpretacím prostě nepodrobovaly". Na drásavé otázky sobě i jiným odpovídal, "že tváří v tvář té železné logice, z níž vyplývá nutnost vykonávat Vůdcův příkaz, musí všechna lidská hnutí prostě umlknout".

A to je možná ten nejpodstatnější, trvalý paradox Hössovy autobiografie - ač celá vypovídá o potřebě sebepopírání a sebepotlačování, stává se výmluvným mementem, aby lidská hnutí umlknout nemusela.

RUDOLF HÖSS: Velitelem v Osvětimi. Autobiografické zápisky
Předmluva Ivan Klíma, úvod editor německého vydání Martin Broszat, doslov Helena Krejčová, přeložil Petr Dvořáček. Academia, 270 stran, doporučená cena 295 korun

Empatická a otevřená, hodnotí první dámu autorka dokumentu Šorelová

  • Nejčtenější

Zemřel zpěvák a herec Josef Laufer, po čtyřech letech v umělém spánku

21. dubna 2024

Ve věku 84 let zemřel herec, režisér, zpěvák a scenárista Josef Laufer. Informaci potvrdil ředitel...

KOMENTÁŘ: Z Davida Černého se stal parazit. O umění už dávno nejde

24. dubna 2024

Premium Když se David Černý v televizi pohádal s kurátorkou Marií Foltýnovou, spory o jeho plastiku na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zemřela herečka Hana Brejchová. Proslavil ji film Lásky jedné plavovlásky

22. dubna 2024  7:52,  aktualizováno  9:48

Zemřela herečka Hana Brejchová, bylo jí 77 let. Zazářila ve filmu Miloše Formana Lásky jedné...

Larry je mrtvý. Tvůrci Simpsonových nechali po 35 letech zemřít štamgasta od Vočka

24. dubna 2024  8:35

Zarytí fanoušci seriálu Simpsonovi smutní. Tvůrci totiž nechali zemřít jednu z postav, která byla...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Společnost mučených básníků. Zpěvačka Taylor Swiftová vydala nové album

19. dubna 2024

Potřebovala jsem ho natočit, je to album, které mě zachránilo. Takto zpěvačka Taylor Swiftová...

Zemřel Mike Pinder z Moody Blues. Jejich megahit zpívaly Bílá i Rottrová

26. dubna 2024  13:06

Ve věku 82 let zemřel Mike Pinder, zpěvák a klávesista britských The Moody Blues. Pinder byl...

Byl táta jako Trautenberk? V něčem ano, vzpomíná David Prachař v Rozstřelu

26. dubna 2024

Rozstřel Ilja, David, Jakub. Česká televize v sobotu uvede dokument o třech generacích herecké Dynastie...

Příšera, sen i poezie. Divadlo o Toyen plánovala Steinmasslová tři roky

26. dubna 2024

Hned dvě představení věnovaná naší slavné malířce Toyen mají tuto sezonu premiéru v hlavním městě....

Audioknihou roku je životopis Agathy Christie. Zvláštní cenu získal Soukup

25. dubna 2024  16:49

Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se staly memoáry Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie...

Bývalý fitness trenér Kavalír zrušil asistovanou sebevraždu, manželka je těhotná

Bývalý fitness trenér Jan Kavalír (33) trpí osmým rokem amyotrofickou laterální sklerózou. 19. dubna tohoto roku měl ve...

Herečka Hunter Schaferová potvrdila románek se španělskou zpěvačkou

Americká herečka Hunter Schaferová potvrdila domněnky mnoha jejích fanoušků. A to sice, že před pěti lety opravdu...

Největší mýty o zubní hygieně, kvůli kterým si můžete zničit chrup

Možná si myslíte, že se v péči o zuby orientujete dost dobře, přesto v této oblasti stále ještě existuje spousta...

Tenistka Markéta Vondroušová se po necelých dvou letech manželství rozvádí

Sedmá hráčka světa a aktuální vítězka nejprestižnějšího turnaje světa Wimbledonu, tenistka Markéta Vondroušová (24), se...

Horňáci versus dolňáci. Víme, čemu muži dávají přednost, a je to překvapení

Ženské tělo je pro muže celkově velmi atraktivní a nabízí jejich očím mnoho zajímavých partií. Největší pozornosti se...