Kniha českých autorů o dřevěných kostelích je evropským unikátem

Publikace Dřevěné kostely a zvonice v Evropě, jež je výsledkem mnohaleté práce etnografa Jiřího Langera a historika architektury Karla Kuči, je v rámci světové odborné literatury vůbec prvním dílem svého druhu.

Na základě vlastních výzkumů autoři (kteří také sami pořídili většinu ze zhruba dvou tisíc fotografií) představují dřevěné a hrázděné kostely a zvonice ve všech evropských zemích, v nichž se tento fenomén vyskytuje: od Anglie a Francie po Finsko, Rusko a Ukrajinu a od Norska a Švédska po Českou republiku, Maďarsko, Rumunsko a Srbsko.

O autorech

PhDr. Jiří Langer, CSc (1936)
Vystudoval historii a etnografii, od roku 1962 se podílel na budování muzeí v přírodě (zejména na Slovensku), v letech 1971-96 pracoval ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Napsal více než 160 vědeckých studií, několik knih (mj. Naše lidové stavby, 1983), je šéfredaktorem časopisu Ethnologia Europae Centralis.

Ing. arch. Karel Kuča (1961)
Vystudoval architekturu v brně, od roku 1991 působí jako historik architektury a urbanismu. Uvedl do literatury problematiku českých dřevěných zvonic a věnuje se výzkumu těchto staveb v celé Evropě. Je autorem či spoluautorem 27 knih a desítek odborných článků, zejména encyklopedie Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (od r. 1996, dosud 7 svazků).

Objemné dvousvazkové dílo představuje vývoj dřevěné sakrální architektury v Evropě v nejširších souvislostech - zabývá se jak ideovým pozadím, tak konstrukcí a typologií staveb. Všímá si odlišností v jednotlivých zemích a regionech, jejichž výsledkem je neobyčejná pestrost a rozmanitost dřevěných sakrálních staveb, ale současně poukazuje na mnoho společných rysů, které tyto stavby spojují.

U dřevěných kostelů, kterých je popsáno či zmíněno okolo dvou tisíc, sledují autoři architekturu a výzdobu jako výsledek úsilí investora a stavitele či výtvarného umělce, podmíněný ideologickými motivy a konstrukčními možnostmi. Pozornost je věnována Evropě západokřesťanské s vyzdvižením důsledků reformace, i východokřesťanské. Nejsou ovšem pominuty ani dřevěné synagogy a mešity.

V České republice autoři v současné době registrují pouze 38 dřevěných kostelů (ještě v 60. letech minulého století jich soupis uváděl 366), ty však reprezentují všechny hlavní vývojové změny tohoto typu staveb. Za nejvýznamnější považují autoři kostel Nanebevzetí Panny Marie na hřbitově v Broumově, který postavili benediktini v roce 1449.

Bohatá fotografická příloha i laikovi umožňuje poměrně rychlou orientaci v problematice. Naprosto typické rysy architektury, patrné už na první pohled, odlišují podobu kostelů (barvu, tvar jejich věží, konstrukci stěn i celé stavby, hrázdění) v různých oblastech a stavební tradice například v Německu, Skandinávii a třeba východní Evropě je zcela rozdílná.

Z bohatého fondu dřevěných a výběrově i polozděných a zděných zvonic autoři popisují ve druhém díle své knihy tři tisíce objektů a sledují i vztah samostatných zvonic k přistavěným dřevěným věžím kostelů.

Vývoj českých zvonic začal nejpozději ve 14. století, kdy šlo o víceúčelové stavby, které měly i pozorovací a obrannou funkci. Nejstarší dřevěná zvonice v Čechách je doložena z roku 1407 v Hradci Králové. Tohoto roku vyhořela a její výstavba se tedy předpokládá nejpozději ve 2. polovině 14. století.

Těžištěm přístupu autorů je typologická analýza zvonic v jednotlivých evropských zemích a regionech s důrazem na vztah architektury a konstrukce. Zvonice jsou představeny jako charakteristické prvky společné kulturní identity západo- i východokřesťanské části Evropy, přestože dosud stojí mimo větší zájem odborné i široké veřejnosti.

Jiří Langer, Karel Kuča: Dřevěné kostely a zvonice v Evropě
vyd. Paseka, 528 + 504 stran