Přiměla kluky v pubertě, kteří přes den studují výpočetní techniku, aby ve volném čase zkusili dohromady psát román. Vytrvali, příběh dokončili a hlavně: podařilo se jim ho vydat. Jejich titul uvedlo na trh nakladatelství Jan Vašut.
Fantasy kniha Zpěv draků se odehrává na pomezí dračího a hadího světa, které sbírají síly k vzájemné rozhodující válce. Může jí zabránit třináctiletý chlapec Darion, který žije na farmě a postupně v sobě objevuje nečekané schopnosti včetně toho, že rozumí dračí řeči a umí skvěle léčit.
V zásadě nejde o originální námět, čtenáři neujdou podobnosti s nejúspěšnějšími díly žánru. K Pánovi prstenů odkazují hrdinovy náramky, které jsou vábničkou pro nepřátele a ohlašují jejich přítomnost, k Harrymu Potterovi schopnost otevřít či uzamknout mysl jiným a takřka filmově přehrávat obrazy minulosti.
Série Temeraire a Odkaz Dračích jezdců nejspíš inspirovaly k využití draků v bojových akcích a zvláštnímu napojení mezi člověkem a drakem, a to včetně telepatie nebo řeholní oddanosti. Ale nejdůležitější je, že Zpěv draků docela funguje.
Není to příběh přehuštěný dramatickými akcemi, ale zachovává si trochu školní bezstarostnosti i komické situace, třeba ty s "obtáčecím" zvířátkem meritkou, jehož předobrazem byl psík Čermákové.
"Nutím kluky na intru číst knížky, aby stále neseděli jen u počítačů nebo nekoukali na televizi. Zkoušela jsem nosit do práce své milované knihy od různých autorů, ale chytla jsem se teprve s ‚dračí‘ tematikou," popisuje Čermáková počátky projektu.
Její svěřenci hltali draky natolik, že jí po čase došly podobně zaměřené knížky, a tak jim prý ze zoufalství navrhla, aby napsali něco sami. A chlapci souhlasili. Její skupina má 34 studentů, z nichž se více či méně podílela na vzniku Zpěvu draků zhruba polovina.
Postupně se utvářel nejaktivnější tým vedený Tomášem Šmejkalem, který je vedle Čermákové uveden jako spoluautor knihy. "Lákalo mě rozhýbat postavy a hrát si s nimi. Když se dostanete do nálady, příběh začne žít svým životem," říká devatenáctiletý Tomáš, který knížce zasvětil uplynulé dva roky.
"A co mi to přineslo? Spoustu zábavy, zdokonalení v češtině, ve slohu – a naučil jsem se poměrně dobře psát," dodává. Užíval si zejména popisy zbraní a nejrůznějších tvorů, do bojových scén se promítl jeho zájem o japonskou kulturu. A především uplatnil fyziku a pozoruhodné příklady, kterými nešetřil jeho středoškolský učitel.
Ne vždy Tomášovi všechno prošlo: když ostatní nebyli spokojeni s tím, kam se hrdina dostal nebo jak reagoval, zaníceně argumentovali. "Ve vychovatelně probíhaly bouřlivé diskuse, ze kterých jsem měla ohromnou radost, protože přesně to jsem chtěla: vytrhnout je z virtuálního světa cizích představ a donutit je vytvořit něco vlastního, na čem jim bude záležet a co budou obhajovat jak proti sobě navzájem, tak proti mně," podotýká Čermáková.
Kapitola Hora Drúg se prý přepisovala snad jedenáctkrát a možná by se přepisovala dodnes, kdyby kamarád Dan Novák, autor ilustrací na předsádce knihy, nerozsoudil, která z verzí je nejlepší.
Nyní vychovatelka a její skupina napjatě čekají na reakce – a jsou připraveni začít druhý díl. Setkat se s nimi mohou čtenáři dnes od 9.30 hodin v Paláci knih Luxor na pražském Václavském náměstí.
