Stala se mou filmovou maminkou na dva roky. A hned se mi oba vryli do paměti: brali nás děti jako partnery, nepovyšovali se nad nás. Byli vzorem toho, že skutečná osobnost, která něco opravdu umí, to nedává nikdy najevo. To je krédo, které jsem si díky nim odnesl na celý život.
Pak jsme se vídali různě na besedách a znovu jsme spolu točili druhou řadu Arabely. To už ke mně měla jiný vztah, spíše jako k mladšímu kolegovi, ale opět naprosto nesobecký. Stella Zázvorková uměla dávat prostor jiným, a přitom ještě vytvářela úžasnou atmosféru, nikdy neměla herecké 'blbé nálady'.
Po letech mi vyprávěla historky, které jsem si jako dítě nemohl pamatovat, třeba jak komicky působilo, když mě, malého kluka, při jednom konkurzu nazval režisér Petr Schulhoff 'poťouchlým intelektuálem'.
Bohužel jen jednou, poprvé a naposled, jsme se spolu sešli coby režisér a herečka – při natáčení mé školní práce na FAMU. Neváhala mi pomoci, ačkoli šlo jen o malou roličku maminky na jediný den, nadto pro obyčejné studentské cvičení, vůbec jí to nevadilo, a už jen její přítomnost studio prozářila – pro celou FAMU to byl úžasný zážitek.
Mám ještě doma knížku svých fotografií Kumštýři na vodě, kterou jsem jí chtěl dát k osmdesátinám, i s vepsaným věnováním – zapomněl jsem ji tehdy doma. Zůstane mi jako němý symbol toho, co jsem chtěl a nestihl, i jako připomínka, jak jsme my děti z Arabely osiřely. Po filmovém tatínkovi Menšíkovi mi teď odešla i maminka, nejsou už ani pánové Brodský, Sovák, kameraman Emil Sirotek...
Když si vybavuji ten osobitý, dalo by se říci chlapský humor Stelly Zázvorkové, vím, že byl jedinečný. Kdosi řekl: Když odejde někdo blízký, odejde kousek z našeho já. Nemám rád silná slova, ale opravdu to tak cítím: se Stellou Zázvorkovou odešel kus mého života."
