Získat všech pět hlavních filmových Oscarů se nepodaří často. V roce 1935 to byl Caprův film Stalo se jedné noci, který dostal ocenění za film, režii, scénář a mužský a ženský herecký výkon v hlavní roli. Pak až v roce 1975 právě Přelet přes kukaččí hnízdo. A uběhlo 16 let, než se to podařilo i snímku Mlčení jehňátek.
Film o tvrdohlavém chlapíkovi, který se v psychiatrické léčebně vzbouří proti nesmyslnému ponižujícímu zacházení, změnil život mnoha lidí. Ken Kesey, autor předlohy (v češtině vyšla jako Vyhoďme ho z kola ven), původně toužil po hlavní roli i režii. Když nic z toho nezískal, zatrpkl, a kudy chodil, tudy prohlašoval, že ho ten mizerný film nezajímá a nikdy ho nechce vidět. Přátelé na něj prozradili, že ho pak tajně viděl několikrát za sebou. Jack Nicholson, hlavní představitel rebela a provokatéra Randla Patricka McMurphyho, shrábl slušný honorář, ale především výrazně zazářila jeho hvězda na filmovém nebi. Druhý hlavní herec, Will Sampson, představitel indiánského náčelníka Bromdena, se přestěhoval do nejluxusnější čtvrti Hollywoodu a upil se k smrti. Hned několik hereček, které odmítly roli vrchní sestry Ratchedové jen proto, že nechtěly hrát takovou sadistickou mrchu, hořce litovalo. U několika duševně chorých se projevilo výrazné zlepšení jejich stavu a jeden přestal koktat.
Co zavinila cenzura
V polovině šedesátých let navštívil Prahu slavný americký herec Kirk Douglas. Promítli mu jeden z tehdejších filmů nadějného mladého režiséra Miloše Formana. Když se s ním nazítří setkal na večírku amerického konzulátu, mezi řečí mu nabídl, že mu pošle knížku, na kterou právě koupil filmová práva a která se odehrává v blázinci. Neměl by chuť podle ní natočit příští film?
"Byl jsem tenkrát bez sebe blahem, ale minula nějaká doba, a knížka pořád nikde. Za deset let už jsem bydlel v New Yorku a byl bez práce. Žil jsem o jednom pivu a plechovce fazolí denně. Čekal jsem na nabídku s velkým N. Najednou zničehonic přišla obálka a v ní byla knížka, kterou mi poslali producent Saul Zaentz a také herec a producent v jedné osobě Michael Douglas, syn Kirka Douglase. Byla to ta, na kterou jsem tehdy tak napjatě čekal, Keseyho Přelet přes kukaččí hnízdo, ale to jsem tehdy netušil. Jakmile jsem ji dočetl, odepsal jsem, že mám dokonce velký zájem adaptovat ten román do filmové podoby. Vůbec jsem netušil, že je to známý bestseller, napsaný před dobrými deseti lety. Po čase jsem se potkal s Kirkem Douglasem a ten mi vyčetl, jaký jsme nevděčný národ, když mi tehdy knihu poslal, a já ani neodpověděl. Tehdy jsme si uvědomili, že ji jako mnoho jiných zásilek zabavili na hranicích. A další náhoda. Jeho syn mi tutéž knihu poslal po letech do New Yorku úplně nezávisle na otci."
Další film o bláznech
Miloše Formana tehdy neodradilo ani to, že podle filmové statistiky bylo natočeno už 75 filmů o duševně chorých a všechny propadly. Nabídka pro režiséra mimo jiné znamenala, že se musel spokojit jen s nízkým honorářem. Přestože se poměrně skromný rozpočet na film zdvojnásobil v okamžiku, kdy se Miloš Forman rozhodl angažovat Jacka Nicholsona, vyhozené peníze to nebyly. "Spolupráce s ním byla jako sen," vzpomínal ještě po letech režisér. "Trval na tom, aby se s ním zacházelo přesně jako s ostatními. Žádné výjimky. Byl dokonale připravený na každou scénu a jeho smysl pro humor vytvářel uvolněnou atmosféru."
Nečekané problémy vznikly při hledání ústavu, kde se film měl natáčet. Všechny odmítaly, braly Keseyho knihu jako útok na celý systém zdravotnické péče. Až přednosta státního nervového sanatoria v Salemu svolil s podmínkou, že jeho svěřenci se zapojí do pomocných prací a vydělají si tak alespoň pár drobných.
Miloš Forman každému herci přidělil jednoho pacienta, aby pozoroval jeho způsob řeči, gestikulaci a návyky. Herci měli v ústavu vlastní postel, košili i holicí strojky úplně stejné jako pacienti. Ukázalo se, že přednosta ústavu byl v tomto případě výjimečně jasnozřivý. Poté, co se pacienti zapojili do normálního života, u řady se projevil výrazně kladný terapeutický účinek.
Nejvíc tleskali bratři Formanovi
Ve chvíli, kdy bylo jasné, že Přelet přes kukaččí hnízdo je horký oscarový favorit, rozhodl se Miloš Forman znovu zažádat o to, aby jej navštívili oba jeho synové. Dvojčatům bylo dvanáct, neviděl je šest let. Od té doby, kdy se jeho zahraniční pobyt změnil v emigraci, několikrát žádal komunistické úřady, aby povolily jejich návštěvu v Americe, ale marně.
"Až když tento film získal všechny nominace, vše se změnilo. Byl to paradox socialistického zřízení. Nic je nedokázalo zaujmout víc než úspěch v kapitalistickém světě." A tak malí Matěj a Petr Formanovi v doprovodu dědečka přistáli úspěšně na letišti, byli oblečeni do vypůjčených večerních obleků a absolvovali celou slávu na sedadlech po otcově boku. Tleskali jako o život a spravedlivě všem, i když si v některých kategoriích odnášel cenu jiný film. Byli první, komu zlatou sošku táta půjčil do ruky.
"Když slyšíte vaše jméno a jdete si pro tu sošku, dostaví se euforie a vy fungujete úplně mechanicky," vzpomíná Miloš Forman na okamžiky, které ho zařadily mezi nejlepší režiséry světa. "Ani nechcete jít spát, protože až se ráno probudíte, bude to zase obyčejný všední den."
 Jack Nicholson se svým typickým úsměvem. |
 Ken Kesey |
 Americký herec Jack Nicholson zdraví příslušně drsným gestem diváky před wimbledonským finále |
 Režisér Miloš Forman s oblíbeným doutníkem |
 Miloš Forman |
 |
 Miloš Forman |
